Slyším Hanin pláč,
jak bouře tříští,
jak skály duní,
jak vítr kvílí sám tmou...
Ten pláč pro nás,
pro lásku příští,
je stále u ní,
nemizí jak týdny jdou...
Říkám prý ji nikdy nezradím, ale všichni lidi lžou...
Jak to může vědět, netuším, nějak však ví už o nás dvou.
A teď pláče s tichým bezprávím, jak krutej je svět.
A město celý pláče s ní, když ji líbám naposled...
Slyším Hanin pláč,
jak bouře tříští,
jak skály duní,
jak vítr kvílí sám tmou...
Ten pláč pro nás,
pro lásku příští,
je stále u ní,
nemizí jak týdny jdou...
Noc ji halí temným hedvábím, v záři luny usíná.
Snad ji najde někdo, co já vím? Někdo lepší, než jsem já...
Dnes o půlnoci jí odcházím, jak zloděj jdu tmou.
Ona je mou malou baby, proč jen kráčím za Tebou?
Každou noc ji slýchávám, co mi říká, když už sní:
Že je obraz, že jsem její rám, jsem tak prázdnej když nejsem s ní...
Ať si zpátky vezme srdce svý, ať je jinýmu zas dá.
Jen ať ví, že jsem ji měl rád, to je vším...
...co má.
Slyším Hanin pláč...
|
