Co je v lidech nejvzácnější, to dítě ví, je to přece láska, je jak prostá říkanka z hor, jak tichý chór, co rány pohladí. Co v nás je nejžhavější, to dítě ví, je to přece láska, bodá a páli, to znám, v zádech je mráz, v hlavě bezvládí. Ztrácíme zábrany, rozum jde spát a země je nádherně vratká, vratká. Ať zítra je svátek lásky, ať s námi věčné zůstává a šílenou spoustu krásy dál nám rozdává, ať láska svátek má. Co mně k tobě táhne jak proud, zkus uhodnout, je to přece láska, tvůj dotek boří mou hráz, nevnímám čas a svět kolem nás. Ztrácíme zábrany, rozum jde spát a země je nádherně vratká, vratká. Ať zítra je svátek lásky, ať s námi věčně zůstává a šílenou spoustu krásy dál nám rozdává. Ať zítra má láska svůj den, ať zítra taky svou noc má, my jí snad i bránit půjdem, já, ty, ty a já, ať láska svátek má. Projdem spolu městem ať mi všichni závidí, ať na mně všechny žárlí, až nás potká půlnoc najdem město bez lidí, budem slavit svátek lásky. Co bude dál, to už se nevypráví a když tak jen básnickou zkratkou, sladkou, ať zítra je svátek lásky, ať s námi věčně zůstává a šílenou spoustu krásy dál nám rozdává. Ať zítra má láska svůj den, ať zítra taky svou noc má, my jí snad i bránit půjdem, já, ty, ty a já, ať láska svátek má, ať láska svátek má.