Trávu obrátil pluh do polí,
mráz už jabloním spát dovolí,
šedé vrány jako stín se dolů snáší,
jako zlý sen kráčí prázdnou brázdou v opuštěném údolí.
Pavoukům se sítí chytá mráz,
rampouchem si svítí tichá hráz,
bílý vánek jako svíčku stopy zháší,
hrdá vrána kráčí prázdnou brázdou,
křídla skrývá do polí.
A já vránám o tom povídám,
proč tu stávám, co se dovídám,
o tom bále, co byl v sále z modřínů a kapradí,
jak tam v lese klouzaly se na tom
ná na ná na ná na ná ná na náledí.
Koutkem nahlédl jsem kousek dál,
v lóži zíval jelen, zimný král,
liška v bílém se tam smála hloupým lidem,
vlků pár se k ránu pohádal,
prý, kdo z nich lépe zdobil bál.
Poslyš vráno, to byl krásný bál,
bylo ráno, já tam ještě stál,
na tom bále, co byl v sále z modřínů a kapradí,
všechno v lese klouzalo se na tom
ná na ná na ná na ná ná na náledí.
Nevídáno, byl to krásný bál
a ty vráno, jen to pověz dál,
až tam běží, kdo nevěří, jen ať příliš nevadí,
až se dívá jak se zpívá i když
ná na ná na ná náhodou to neladí,
Na na na na na na na na ....
|
Josef Laufer:
