Já čekám, až přijde věčný klid,
Kdy všechny mé obavy budou pryč,
A budu se moci na svou deku položit,
A nevytáhnout pěsti víc.
A čekám na čas osamění,
Míru bez klamů,
Kdy dokonalý kruh se utvoří,
Ze všech konců a počátků.
A když ti řeknou,
Že nejsi dost dobrý,
I když pravda je,
Že nejsi…
Však: Kdo jsou oni?
A co je vlastně zač,
To, co požírá vše, co máš;
Hladové ambice,
Pro zvýšení konta v bance…
Jsou to okovy duše, mí přátelé,
Okovy duše,
A horší věci přichází
---
Já čekám na místo, kde je věčný klid,
Kde šalvěj a mateřídouška porostou,
Na břehu jezera svěceného,
Až všechny ledy roztajou.
|