Je zimní podvečer,
Chladný a tmavý prosinec,
A já osaměle zírám tmou,
Do ulice pode mnou,
Jak se dole hromadí sníh;
Jsem jak z útesů ostrov…
Jsem z kamene
Stavěl jsem dlouho ty zdi,
Co mou tvrz stráží,
Kterou nelze proniknout,
Netoužím po přátelství; bolest ti jen dá,
Na ten věčný smích a milování kašlu vám…
Jsem z kamene,
Jsem jak ostrov z útesů…
Nemluvte mi o lásce,
I když jsem už kdysi zaslechl o ní,
Má paměť nelže, zdá se;
Ale nehodlám rušit zimní spánek,
Mrtvých citů mých;
Kdybych nikdy nemiloval,
Neměl bych slzy na tvářích…
Jsem jako z kamene,
Jsem ostrov s útesy.
Já mám z knížek hradbu,
A poezii jako štít,
Ukryt v místnosti obrněné,
Nechci nikoho vidět,
A nikdo nechce vidět mne.
Jsem totiž z kamene,
Jsem ostrov s útesy.
--
Vždyť kámen nezná bolesti,
A ostrov nikdy nepláče.
|
Paul Simon:
Paul Simon:
Paul Simon:
Paul Simon:
