Bylo mi jednadvacet,
Když jsem tuhle píseň psal,
A už je mi dvaadvacet,
A co bude dál…?
Čas totiž stále víc spěchá,
A listí, co se zelená,
Zítra zabarví se do hněda.
A vítr si s ním bude hrát,
Až v ruce ti popraská…
Jednou mi osud srdce naplnil,
Láskou k dívce; já už tak blízko byl -
Ale ona se mi v noci ukryla,
Jako verš, co hledám, se ztratila;
A listí, co se zelená,
Zítra zabarví se do hněda.
A vítr si s ním bude hrát,
Až v ruce ti popraská…
Tak teď hážu žabky do potoka,
A vidím jak vlnky tiše rozhání;
A že se tomu nebrání…
A listí, co se zelená,
Zítra zabarví se do hněda.
A vítr si s ním bude hrát,
Až v ruce ti popraská…
Tak sbohem, Tak sbohem,
Takže nashedanou, nashledanou,
Takhle to je, co více říct?
Snad jen, že listí, co se dnes zelená,
Zítra zbarví se do hněda.
|