Poutníci
Někdy se cítíš tak daleko,
odtržen od všeho dění na scéně,
neschopen pochopit smysl,
přicházíš k zápletce s nedůvěrou a zděšením,
pleteš se na hlavní scéně,
zběsile listuješ ve svém deníku a hledáš ztracenou stránku.
Nejsi si jist svým snem.
Odkopneš kámen na pláži,
toužíš po lásce a pohodlí, jenže ty jsou mimo tvůj dosah.
Cesta před tebou se zdá tak nezřetelná,
a nezbyl žádný přítel, se kterým bys mohl promluvit,
nebo zjistit jakoukoliv souvislost
mezi tvou minulou a budoucí situací:
Poražen snem.
Pryč, pryč, dál, hleď k nadcházejícím dnům,
pro naději, jakousi podobu míru
uvnitř sílící bouře.
Šplhám večerem
sám, se svou vírou,
časem všichni poznáme své cíle,
konečně domov!
Nyní vše je tajemstvím,
I když jak bych mohl vyslovit?
Dovol mi snít si před očima sen.
Tak dlouho jsem čekal,
jen abych to spatřil!
Všechny ty pevně sevřené ruce,
všichni my, poutníci.
Jdeme tiše po pobřeží,
Jen pro tu samu pouť - zde je naděje tím největším.
Jen proto, abychom poznali, že existuje konec
My všichni - milenci, bratři, sestry, přátelé.
Ruku v ruce,
třpytivé šlépěje v mokrém písku
vedoucí ke snu.
Čas přišel, příliv je na dosah.
A hlubiny byly osvobozeny: Probouzím se z celoživotního spánku.
Zdá se, že jsem dlouho snil,
ale nyní se probouzím a vidím,
že jsme poutníci a tak musíme jít po této cestě.
Neznáme náš účel
sami, ale ne bezcenní,
Domov nás nepřestává volat.
Čekali jsme zde tak dlouho!
Ruku v ruce v naději
drželi jsme celou tu tíhu na laně
všichni my poutníci.
|
Van Der Graaf Generator:
Van Der Graaf Generator:
