Píseň sirén
Dopisy skryté v tužce, některé těžké, jako olovo,
tak staré jako uhlík, černé jako uhel, ale vroucí, jako červeň.
Vodítka viditelná jen nepatrně, poselství, ač napadené pijavicí, nevykrvácelo,
tajemné, jako mramor - jak mladé, tak staré, jak živoucí, tak mrtvé.
A pokaždé ten smích,
který povstává jakoby z bolesti:
I když jsem přivázán ke stožáru,
ten smích mi duní v celém mozku.
Smích po celé délce páteře ((možno přeložit i jako smích, jenž je mi oporou)),
smích neskutečně moudrý,
ten stejný smích, který přichází,
pokaždé, když se letmo setkám s tvým pohledem,
který mi šeptá o černé zóně,
který zesměšňuje všechna má kréda a lži,
kde se utváří veškerá logika,
A čas rozdrtí všechny mé teorie.
A přesýpací hodiny se roztříští
pouhým kouzlem tvého doteku,
tam, kde na ničem vlastně nezáleží,
Ne, na ničem vlastně příliš nezáleží.
A tak píseň sirén přetrvává věky
a koluje mi v žilách jako šampaňské
a spolu se všemi sladkými návykovými polibky
mě vyzývá, abych znovu přetrhal svá pouta.
Vzpomínka z budoucnosti vybuchující jako granát,
několik střepin mi uniká z hrdla,
některé z nich narušují pochopení...
pod strupem sice shoří, ale do rány se nevrátí cit.
Avšak ta píseň mě vždy táhne vpřed,
dává mi radost z pátrání a modliteb,
když jsem unuděn vším, kromě šílených, zvláštních,
bláznivých a neuskutečnitelných výzev.
Stále mě tvá láska mrazí až do morku,
než ji konečně přijímám na kolenou...
A když se můj stožár stane vlajkonošem ((ve smyslu stožárem s vlajkou)),
kým se stanu já?
Kým se stanu? Kým se stanu já? |
Van Der Graaf Generator:
Van Der Graaf Generator:
