Don Quijote de la Mancha
zas rezavý zdvih štít,
Don Quijote de la Mancha
jde s neřestí se bít.
Vždyť ví, jak jeden z mála,
že stojí svět, kde stál,
jenom stálost není stálá
a tak se svým koněm cválá
prachem dál.
Don Quijote de la Mancha
zbroj starou má nic víc,
Don Quijote de la Mancha
všem lhostejným jde říct.
Že obdiv možná získá,
kdo z cizích soust je živ,
ale nízkost je dál nízká
a tak on zas kopím blýská
jako dřív.
Jen dál a dál, až nebude,
nebude, nebude s čím se prát,
až mužným činem získá tu,
již nejvíc miloval,
jedenkrát, jedenkrát.
Jen dál a dál, jen dál, jen dál, jen dál, musí dál.
Don Quijote de la Mancha
svým krunýřem jak brouk.
Proč rve se de la Mancha ?
zas hlavou do zdi tlouk.
Jak směšné je to klání,
chtěl sevřít v pěsti dým,
ale sen snad není zdání
a tak svět před světem brání
mečem svým.
Na ná na na ná ....
Don Quijote de la Mancha
zas v prsou ránu má,
Don Quijote de la Mancha
s ním prohrávám i já.
Jen dál a dál, jen dál, jen dál, jen dál, jen dál, musí dál,
Don Quijote de la Mancha, Don Quijote de la Mancha, Don Quijote de la Mancha.
|
Jiří Korn:
Jiří Korn:
Jiří Korn:
Jiří Korn:
Jiří Korn:
