DmiŘíkají mi válka, taky Cnenávist a zlost...
DmiMoje druhý jméno Cbejvá posedlost,
svědomí mě Ghlídá,Ahlídá, abych nevyDmirost.
Oči plný hrůzy a strachu plný sny.
Umřely mi můzy a pak sečetly se dny.
Odpusttě mi prosím - prosím, že nejsou poslední.
Nebudu váš soudce ani nebudu váš kat.
Sám si na své louce mám co vykydat,
zamést svoje prahy - prahy, každej by měl udělat.
Všechny ideály třepí se jak nit.
Vlajky, co by vlály, kdo má uchopit,
tak se vás ptám lidé – lidé, kterou stranou jít.
Zmařený jsou plány, pošlapaný tradice.
Otevřený brány, barevný ulice,
že umíme mlčet - mlčet, to mě trápí nejvíce.
Cítíme se vini už pouhou myšlenkou.
Kolik je tu sviní co perlama se cpou,
až v posmrtných síních - síních, snad procitnou.
DmiMůj uzavřenej svět nutí přemýBšlet,
lidi kolem Fmě, co půjdou jednou Cvpřed.
Tu pomyslnou Dmihráz překročí jen Bčas,
jsou slyšet kroky Fdnů, co pojí jeden Chlas.
Uzavřenej Dmisvět není cesta Bzpět,
až dav bude Fz nás tak protrhneme Chráz.
Můj uzavřenej svět nutí přemýšlet,
lidi kolem mě, co půjdou jednou vpřed.
Tu pomyslnou hráz překročí jen čas,
jsou slyšet kroky dnů, co pojí jeden hlas.
Uzavřenej svět není cesta zpět,
až dav bude z nás tak protrhneme hráz.
Můj uzavřenej svět nutí přemýšlet,
lidi kolem mě, co půjdou jednou vpřed.
Tu pomyslnou hráz překročí jen čas,
jsou slyšet kroky dnů, co pojí jeden hlas,
pojí jeden hlas.
|