Ráno, co ráno, se stále jen ptám,
proč utichla hnízda ptačí ?
Ptám se, proč v hnízdě je špaček teď sám
a proč kolem nekrouží ?
Máma jen dívá se na děti své,
sotva už jim v letu stačí,
mládě je mládě a jednoho dne
z hnízda letět zatouží.
Když mláďata z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají,
snad si na tu mámu opuštěnou
někdy vzpomenou.
Jednou zrána z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají
a pak ještě dlouho zdává se jí,
že se vracejí.
A každá máma mívá,
pak na krajíčku pláč,
když naposled se dívá,
jak odcházejí děti její.
Z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají,
snad si na tu mámu opuštěnou
někdy vzpomenou.
Není to dlouho, byl slunečný den,
na nádrží čekal vláček,
máma tam stála a jedno vím jen,
v ruce měla kapesník.
Vím, že i mé dítě jednoho dne,
z hnízda vyletí jak ptáček,
máma je máma a neřekne ne,
jen se někdy rozteskní.
Když mláďata z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají,
snad si na tu mámu opuštěnou
někdy vzpomenou.
Jednou zrána z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají
a pak ještě dlouho zdává se jí,
že se vracejí.
A každá máma mívá,
pak na krajíčku pláč,
když naposled se dívá,
jak odcházejí děti její.
Z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají,
snad si na tu mámu opuštěnou,
někdy vzpomenou.
La la la la la ....
|
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
