Zlatá monstrance
1.
ATo slunce je mou zlatou A2/4monstrancí,
co E7při mši ranní zdvíhá Aden,
dlouhý spaní odnesou A2/4skřivánci
a E7já dám svou tvář slunci v Aplen.
F# miSpánek vrátím tam, kam Hmi7náleží,
Ejak velí půjE7čovní Ařád.
Žiju a A7tím o sny Dneběží,
já E7na slunci dál chci se Ahřát.
Ref.
A A7každodenně Ds bláznivou Anadějí
Dptáci Azapějí, Emiže prý těch Dslunci je Avíc,
Emikouzelnou Afinesou Emiprý jich A7přinesou
Dzítra Gtřeba na tiAsíc.
DJá jim v tom Anebráním, Dhlavu Azakláním,
Emiprohlížím Dšmolkovej Atyl.
EmiJedno mi Apostačí, Emikdyž se Anemračí
Da když Gjá jsem jeho Acíl, ten Dcíl.
2.
To slunce je mým zlatým kalichem,
co při mši ranní zdvíhá den.
Dlouhý spaní odhodím se smíchem
a pak utíkám rychle ven.
Nohy smáčí rosa průsvitná,
slunce den zdvíhá výš.
Ptám se já,
čím jsem tak bezcitná,
že pro slunce snům zamknu mříž.
Ref.
A každodenně s bláznivou nadějí
ptáci zapějí, že prý těch slunci je víc.
Kouzelnou finesou prý jich přinesou
zítra třeba na tisíc.
Já jim v tom nebráním, hlavu zakláním,
prohlížím šmolkovej tyl.
Jedno mi postačí, když se nemračí
a když já jsem jeho cíl, ten cíl.
Na, na, na, na...
|
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Ben Cristovao:
Helena Vondráčková:
