Bylo jich vHmiíc, já kouřil snad už sE7edmou,
písničku psGát je někdy tA7ěžší, než se zdDá,
tF#ak dal jsem dHmio ní, co vyprávěl mi jE7ednou
kluk, co měl rGoků stA7ejně jako Djá.
klF#uk, co měl rHmioků stF#ejně jako Hmijá.
Z papíru potom večer v obejváku
konečně celou znovu jsem ji čet'
a pak ze spousty nečitelnejch klikyháků
/: pečlivě přepsal do souvislejch vět. :/
®: BHmiyly v ní lDásky, přCátelství i vHmiády,
kopance mlDádí a Cinternátní svF#ět,
vojenský lEmiéta, a vF#ůbec různý chvGíle,
co je k nim lDepší se vF#íc už nevracHmiet.
Když jsem ji hrál, já viděl v konci sálu
kluka, co o něm písničku jsem psal,
rozeplej kabát a pruhovanou šálu,
/: že neměl čas, si v šatně nenechal. :/
®:
Když biletářka, že nemá vychování,
baterkou blikla a na něj začla zlou,
on řek' jí klidně: já hned zas půjdu, paní,
/: já tu byl na skok jen za svou příbuznou, :/
jF#á tu byl nHmia skok jen zF#a svou příbuznHmiou ...
|