Hej, vy tam pane, řekněte mi kudy kam,
nevyznám se tu, prosím a pospíchám,
silnicí uplakanou, v tomhle dešti je lépe jít spát,
s písní však stokrát hranou, musím o půl osmé v gala opět hrát
a neprohrát.
Jde na sedmou a světla se probouzí,
už dosednou i poslední do lóží,
jaké tam budou tváře ? A kolik jich v šeru uvidím ?
Dnes podle kalendáře je to patnáct roků,
co můj první rým, šel za štěstím.
Kolik já už viděl sálů, ukryl trémy do portálů,
kolikrát jsem znovu zapomínal,
na únavu, na dálnice, v prachu utopené plíce,
na žízeň a zimu, roků příval.
Je půl osmé a zní třetí zvonění,
jeden z nás prý bloudil, má zpoždění,
poslední nástroj ladí, já dnes jako poprvé vím,
že jediné, co mi vadí, je ta věčná pravda, kterou netajím,
nic neumím.
Kolik já už viděl sálů, ukryl trémy do portálů,
kolikrát jsem znovu zapomínal,
na únavu, na dálnice, v prachu utopené plíce,
na žízeň a zimu, roků příval.
Na na na na na na na na na na ....
Pak se zvedne opona a všechno spadne,
zapomene člověk na to jestli stačil někde vypít limonádu,
sníst párek nebo ...
nebo taky jste měli celý den, co dělat
a potom přijít takovou dálku až sem
a když na začátku vidím tolik lidí, jako teď tady,
tak vám všem za to přijetí moc pěkne děkuju.
Na na na na na na na na na na ....
|