Prší, prší, prší, prší,
prší, prší, prší, prší,
ženou se mraky,
na kola páky, dlaně se potí
a dach je v půl.
Ten, kdo má smůlu,
dá tuhle túru,
vyhraje ten, kdo nervy zul.
Auta se řadí u bílé čáry,
motory řvou ze všech partitur,
prší, prší, aach, tohle počasí vzal ďas,
tak dělejte, dělejte, vyměňte kola, ztrácím čas
a pořádně to utáhněte, nebo zlomím si vaz.
K čertu, o kolo vzadu, ale jedu,
jedu, jedu zas.
Né, to nejde, to je od těch pánů
hloupý žert, jak mám teď dál vést,
já zaručeně takhle skončím v pánu
a minuty jsou v tahu, dál se budu hnát,
jak to v nouzi zbývá, doženu minut těch pár,
jak to v nouzi zbývá, mám jenom naději hrát,
o život hrát, ujedu, co má být ?
Co má být, co má být, to chce klid,
Ó jé, půlku máš za sebou a druhou před sebou
a druhou před sebou, jéé,
i když nouze zbývá, vítr ji zažene dál,
i když nouze zbývá, vítr ji zažene dál,
jedu dál, dál, dál, jéé ó ú ú. .
Povídám není to výlet,
chtít být prní a sám,
já nejsem ten, co jde z kola ven
ač léta na to mám,
jen pár mil se blíží cíl,
jsem první a jízda má styl,
jen dál, jen dál, už únava padla,
mím pílu a několik sil,
mávají, mávají,
davy vstávají,
klidně mávají,
každý vyhlíží,
kdo to přijíždí,
mnozí potají
tiše doufají,
že dnes zubatá
není najatá.
Mávají, mávají,
jenom mávej, synku, mávej,
koukni jak táta teď přidává,
poslední výjezd, pak oblouk táhlej,
tuhletu jízdu už vyhrává,
jedna míle pouhá,
minuta je doluhá,
už dávaj stuhy do věnců,
králi riskovozů,
pálí do oblouků,
třetí je den šílenců,
šampanské se chladí,
místní hudby ladí,
z výšky nepohladí pád,
náhle brzdy hasnou,
chvíli jednou žasnou,
táta měl svý syny rád.
|
Josef Laufer:
