KvAmiěty sněží nFa MadonuAmi, Gu Božího tAmiěla, F, E
nAmiení věží, není zvFonůAmi, j Gež bys přelil v dAmiěla,
ke vší smGůle nAmiení rGádlaAmi k přFekování v mAmieče, F, E
nAmiení vůle, jFež by vládlaAmi, jenom voda tGeče, jFenom vEoda tAmieče.
®:MAmiísto mraků vGisí pFod oblohou dlAmiouhý bFílý prAmiuh,
vraky vlaků dFýchat nEepomohou Amiochrnutý vzduch, FochrnEutý vzdAmiuch.
Prázdné domy, slepé dveře, šedá halda tvárnic,
šumí stromy, kvetou keře na betonu dálnic,
v klidu zbraní není torny bez maršálské hole,
není dlaní, jež by svorny obdělaly pole, obdělaly pole.
®:Místo dláta ryje do kamene měkký modrý mech,
cesty z bláta, krby bez plamene, podemletý břeh, podemletý břeh.
Ani noha, jež by zábla, popálena mrazem,
není Boha, není ďábla, jež by přišel na zem,
bojovníci s feldmaršálky pro pravdu a víru
po tisíci letech války svorně hnijí v míru, tisící rok míru ...
|