Každý ráno dole v lukách,
sám tak chodívám,
v chladný trávě kvítka ještě spí,
já se toulám kolem lesa
dolu v zahradách
a tam v duchu myslím na štěstí.
Já bejt tak král, kterej procit z pohádky,
já bejt tak král, to bych možná štěstí znal,
mít zlatej trůn, plno hradný čelátky,
dal bych příkaz úřadům,
ať je štěstí na splátky.
Až podzim změní ty louky
v jeden zlatej proud,
stromy v zahradách jsou bez listí,
stojím tam v těch místech
odkud nemohu se hnout,
našel jsem tu svoje království.
Já jsem tu král, kterej vládne písní svou,
říčka šumí dál, je však zlatou fontánou,
místo královny měl jsem svadbu s oblohou,
tenkrát pod větví, ale mám už štěstí svý.
Lá la la la la la ....
|
Josef Laufer:
