Noc loudavá, lampy svit,
tvé oči hlídá, ví, že bdiš,
noc nekonečná, všude klid,
svůj tranzistor si přisuň blíž.
Má píseň zní, ty přemítáš,
odkud jen já ten námět mám,
víš, to je tím, nejsem lhář,
já totiž stejný příběh znám.
Znám příběh lásce podobný,
co láskou být se pouze zdá,
já v něm hlavní roli hrál,
příliš vážně bral,
ideál,
už je to pryč, už je to pryč,
oponou, oponou, oponou, oponou, oponou,
čas popotáh,
pár snů, pár snů, svál.
To přebolí i když ne hned,
když ti tvá láska sbohem zdá,
člověk svolí vždy znovu svět
a život svou zas vůni má.
Má píseň zní, ty nasloucháš,
chci trochu víc ti dívko dát,
chceš přátelství – tady ho máš,
příběh tvůj znám i já měl rád.
Znám příběh lásce podobný,
co láskou být se pouze zdá,
to já v něm tu k smíchu roli hrál,
příliš vážně bral,
ideál,
už je to pryč, už je to pryč,
oponou, oponou, oponou, oponou, oponou,
čas popotáh,
pár snů, pár snů, svál.
|
