1. Noc už zvolna doznívá, už se blíží slunce východ,
sedíš sama v koutě schoulená, v moři lidí nezbyl nikdo,
není, kdo by vlasy pohladil, není, kdo by mohl slzy otřít,
nevíš, kdo by v nouzi poradil, o co dá se v světě opřít.
2. Životem i lidmi zklamaná, v tichu sedíš, potmě kouříš,
únavou i dýmem znavené, uplakané oči mhouříš,
v duši jedno velké prázdno máš, jedna chvíle - a vše se změní,
myslíš na to, že snad život vzdáš, usnout takhle v řece zapomnění...
3. Zkus mě, prosím, chvíli vážně brát, řeknu ti, co ještě nevíš,
o tom, že tě někdo má moc rád, miluje tě - je to Ježíš,
chce ti všechnu svoji lásku dát, vyléčí i rány staré,
zase budou jednou spát, krásné oči - uplakané... |
