A něco milých úsměvů,
a hezkých pohledů jen pár,
co se prodírají modrou mlhou,
zakouřenýho baru.
Pár sklenek stačí,
za brány padají, co dál?
A jen málo času zbývá,
čert aby to vzal.
Zvolna lampy zháší svítání
a touhy marné colání,
ty nechceš zrovna zůstat sám
a tak začneš další flám.
Z citů svých nesmíme dělat smetí,
když nám týdny dál, jak ptáci letí,
spolu být většinou v vzpomínkách
i tak je to dost krásný vztah,
Srdce svý nesmíme nechat zhroutit,
co si vlastně můžem nabídnouti,
pořád ptát se, zda to za to stojí,
a který z nás se čeho bojí.
Těď jen z těch úsměvů,
střípky skládáš, vzpomínáš.
Na úžasnou něhu,
i ty ji v sobě máš.
A dál jen doufáš,
sníš a noc, natahuje plášť.
Ty oči zas se střetnou,
citům volnost dáš.
Zvolna vchází nový den,
skutečnost či pouhý sen,
ale dík za tohle svítání,
vždyť ty se snům nebráníš.
Z citů svých nesmíme dělat smetí,
když nám týdny dál, jak ptáci letí,
spolu být většinou ve vzpomínkách
i tak je to dost krásný vztah,
Srdce svý nesmíme nechat zhroutit,
co si vlastně můžem nabídnouti,
pořád ptát se, zda to za to stojí,
a který z nás se čeho bojí.
|