Asi jsem byla hodně černá duše,
když mě tam vítr zavál.
V tom městě mám svý místo bezpečný.
To město je pro mě něčím tak zvláštní,
setkala jsem se tam s přátelstvím, vášní.
Je to můj druhý domov, léčebna, hrad
a tak to budu cítit napořád.
A v těžký chvíli jsem tam našla úkryt,
dívala jsem se na západ i úsvit.
A v těžký chvíli jsem tam našla víru,
lepší budoucnost, spláchla závislost.
Až, až, až do města Aš,
jeu si léčit rány,
až, až, až do města Aš,
až tam na západě mám
chuť najít sílu,
otevřít nový brány.
Až, až, až do města Aš,
jsou černý duše zvány,
až, až až, jdi bež, nestůj, utíkej,
to město nebezpečný,
má k srdci brány.
V tom městě mám
svý místo bezpečný,
kde jsem se schovala,
když nasolilo do očí.
Mi bylo moc a vím že,
já tě měla pořád moc ráda,
i když jsem měla zbičovaný záda,
já to táhla za sebou,
jak dlouhej šál,
ať jsem šla kamkoliv,
tak za mnou vlál.
Až, až, až do města Aš,
jeu si léčit rány,
až, až, až do města Aš,
až tam na západě mám
chuť najít sílu,
otevřít nový brány.
Až, až, až do města Aš,
jsou černý duše zvány,
až, až až, jdi bež, nestůj, utíkej,
to město nebezpečný,
má k srdci brány.
Raz... Dva ... Tři ...
Čtyři, pět, čtyři pět,
Raz... dva ... Tři ...
čtyři, pět, čtyři pět,
má k srdci brány, má k srdci brány,
má k srdci brány, má k srdci brány.
Až, až, až do města Aš,
jeu si léčit rány,
až, až, až do města Aš,
až tam na západě mám
chuť najít sílu,
otevřít nový brány.
Až, až, až do města Aš,
jsou černý duše zvány,
až, až až, jdi běž, nestůj, utíkej,
to město nebezpečný,
má k srdci brány.
Raz... Dva ... Tři ...
Čtyři, pět, čtyři pět,
Raz... dva ... Tři ...
čtyři, pět, čtyři pět,
Raz, dva, tři,
jsou černý duše zvány,
raz, dva, tři,
jsou černý duše zvány,
jsou černý duše zvány. |