Jsem sám, snad zvoní mi hrana
a z hrdosti zbylo jen půl
a taky přestal jsem počítat rána
kdy jen mávám na záchranný člun
a když do tváře pravdám teď splácím
svou marnivost velmocí
zas chodím po stopách stočených v kruhu
a v noci spouštím se s bezmocí
Cestou ze dna, na důkaz
teď míjím střepy z nás
a uvězněn hladinou tónu
jak vůně v lahvích od šampónu
Jestli hrát svou poslední z rolí
a být terčem do střelnic
nebo zas všechno to hezký si střádat
tak jako oblázky do sklenic
a pak dál zas nahoru, dolů
svůj kříž na zádech nést
dost už viděl jsem na dně vzdávat
a život cítit jen jako trest
Cestou ze dna, na důkaz
teď míjím střepy z nás
a uvězněn hladinou tónu
jak vůně v lahvích od šampónu
Cestou ze dna, na důkaz
teď míjím střepy z nás
a uvězněn hladinou tónu
jak vůně v lahvích
Cestou ze dna, na důkaz
teď míjím střepy z nás
a uvězněn hladinou tónu
jak vůně v lahvích od šampónu
Cestou ze dna, na důkaz
teď míjím střepy z nás
a uvězněn hladinou tónu
jak vůně v lahvích...
