Ztratil jsem rozum, zapomněl kdo jsem
A jako ve snu začal šplhat vzhůru
V ten moment nohy opustily zem
Božský hlas mě vábil jako světlo můru
V koruně seděl pták se zlatým peřím
Smutnýma očima se díval kdo to přišel
Nechtěl být sám tak zaletěl k mým dveřím
Vzal jsem ho domů, abych ho líp slyšel
Zavřený pták však nedokázal zpívat
A s jeho písní skončil i můj sen
Nezbylo nám než jen se smutně dívat
Tak jsem nás oba raději pustil ven
Vylétl k nebi na větev se snesl
V samotě začal zpívat tklivou píseň
Hlas který dříve čisté štěstí nesl
Přinášel s sebou nyní také tíseň
Až jednou najdu pravdu ve svém srdci
Zbořím svůj dům pod stromem najdu stín
Přestanu držet zlaté ptáky v kleci
A svoji hlavu vložím na tvůj klín
