Tú ruru tututu, tá rety rety túdou...
Hej, pane soudce, já jsem nic neproved
a mám rád okna bez mříží
a ten váš svědek, ten si mně s někým splet
a já se s basou nesmířím.
Nechal bych venku svou milou napospas
těm, co ji chtějí dávno mít
a všechno, co mám před sebou, moh by mít někdo z vás
a já s tou představou nechci žít.
Do basy nechci, nejsem pro to vhodnej týpek,
což vím už od těch, co tam spadli přede mnou,
do basy nechci tamní deka v noci štípe
a já mám radši péřovou.
Do basy nechci, nejsem zvyklej na budíček,
mně budí když tak cinkot zlatých náušnic,
do basy nechci, tam bych neměl vlastní klíče,
neměl bych tam vůbec nic.
Turu tutu rýdap, tutu ruru rýdap....
Nosil bych mundúr a jed bych z ešusu
a na povel bych musel vstát,
celej den boží bych trávil v poklusu
a ctít bych musel denní řád.
Pít bych tam nemoh svou whisky se sodou,
co někdy večer dám si rád
a musel bych se rozloučit se sladkou svobodou
a kdo ví, co by stál advokát.
Do basy nechci, nejsem pro to vhodnej týpek,
což vím už od těch, co tam spadli přede mnou,
do basy nechci tamní deka v noci štípe,
já mám radši péřovou.
Do basy nechci, nejsem zvyklej na budíček,
mně budí když tak cinkot zlatých náušnic,
do basy nechci, tam bych neměl vlastní klíče,
neměl bych tam vůbec nic.
Do basy nechci, nejsem pro to vhodnej týpek,
což vím už od těch, co tam spadli přede mnou,
do basy nechci tamní deka v noci štípe,
a já mám radši péřovou.
Do basy nechci, nejsem zvyklej na budíček,
mně budí když tak cinkot zlatých náušnic,
do basy nechci, tam bych neměl vlastní klíče,
neměl bych tam vůbec nic.
|
Karel Černoch:
Karel Černoch:
Karel Černoch:
Bára Basiková:
Karel Černoch:
