Vyprovázela nás dívka Miriam,
do neznáma odjeli jsme šedým vlakem,
já a přítel Bertram,
odjeli jsme někam,
rvát se v blátě hlubokém.
Řekla nám, že kdo se první navrátí,
ten, že odvede si ji pak celou v bílém,
byly výhry, ztráty,
nikdo nebyl svatý,
slavní jsme i proklatí.
Oba dva nás měla ráda, já však vím,
o dvě délky víc, že líbil se jí Bertram,
dál ten příběh zkrátím,
jenom já se vrátím,
od Bertrama vzkaz pro ni mám.
Lásko, lásko, užil jsem tě málo,
nikde se tu netouláš,
kdo a kam tě schovává,
moje lásko, lásko, užil jsem tě málo,
jakou podobu teď máš,
kdo si s tebou povídá, když ne já.
Nádraží je smutné, nikdo nemává,
nezahlédl jste tu někdo dívku v bílém,
má dvě očka tmavá,
dětsky usměvavá,
umí být i motýlem.
No tak vidíš, kamaráde Bertrame,
žádná sláva, nikdo chléb tu neláme,
odkážu té dámě,
za tebe i za mně,
tvoje slova, Bertrame.
Lásko, lásko, užil jsem tě málo,
nikde se tu netouláš,
kdo a kam tě schovává,
moje lásko, lásko, užil jsem tě málo,
jakou podobu teď máš,
kdo si s tebou povídá, když ne já.
|
Josef Laufer:
Josef Laufer:
