Někdy nevím,
kdo je nad kým pánem,
zatím, co svítá,
já brečím nad ránem,
mám období slz
a ty se usmíváš.
Občas máme oba,
tak trochu špatnej den,
přes jiné názory
se ale vždy sejdem,
poznám vše
i když mi zapíráš.
Občas zbytečně zatahují
se mračna,
občas dáváš znamení,
ale né tak značná,
někdy jen tak sedíš,
vůbec mě nevnímáš.
Oba nechcem,
abychom dospěli,
já náladová
a ty furt nesmělý
a pak si říkám,
jak dobře mě vlastně znáš.
Pro oba ten druhý
pořád jeho sen,
nikdy bez sebe nemůžem být
ani jeden den
a pak jsou zase dny,
kdy mě proklínáš.
Tak pojď, vždyť jsme na horský dráze, musíme překonávat překážky
a všechny nesnáze,
všude líp,
když se usmíváš.
Někdy nevím,
kdo je nad kým pánem,
zatím, co svítá,
já brečím nad ránem,
mám období slz
a ty se usmíváš.
Pro oba ten druhý
pořád jeho sen,
nikdy bez sebe nemůžem být
ani jeden den
a pak jsou zase dny,
kdy mě proklínáš.
Někdy nevím,
kdo je nad kým pánem,
zatím, co svítá,
já brečím nad ránem,
mám období slz
a ty se usmíváš.
Někdy nevím,
kdo je nad kým pánem,
zatím, co svítá,
já brečím nad ránem,
mám období slz
a ty se usmíváš.
|