Vydáno 15.08.2019 | autor: Aleš Harazim
Jeden z největších festivalů v Evropě, v té východní rozhodně největší, uzavřel své brány. Byli jsme se podívat na jeho posledním dni. Takhle to vypadalo na Szigetu, když hráli Foo Fighters, Idles nebo Twenty One Pilots.
LIVE: Foo Fighters, Idles, Twenty One Pilots a další na maďarském festivalu Sziget
Maďarský festival Sziget je vážně takový malý zázrak a úkaz. Maďarsko je rozlohou a kupní silou podobné České republice, přesto tam vznikl festival na světové úrovni. Asi těžko se někdy dožijeme toho, že by na jednom českém festivalu v jednom roce vystoupili Foo Fighters, Ed Sheeran, Florence And The Machine, Post Malone, Twenty One Pilots, Macklemore, Martin Garrix a řada dalších. Jistě, může za to zejména to, že Maďaři prostě mají prostory - přímo v hlavním městě je k dispozici obrovský ostrov na Dunaji, kam se vejde denně 80 tisíc lidí a celé zázemí na hudební festival. Kdyby něco takového měla Praha, možná by také mohl vzniknout "náš Sziget", ale i tak je to hodné respektu. Zejména proto, že se podařilo vybudovat festival, kde většina návštěvníků nejsou samotní Maďaři, ale lidé přijíždějící ze zahraničí.
O Szigetu se často mluví jako o "východoevropském Glastonbury", což není tak úplně pravda. Glastonbury je magické místo, které působí, ačkoli jde o jeden z největších festivalů na světě, že jste u někoho doma na návštěvě a dotyčný tam pořádá festival. Na Szigetu na vás řve komerce z každého kroku až do rána, ale i tak si na něm lze najít své momenty. Víte, jak se poznají nejlepší festivaly? Že se člověk dokáže zabavit, i když nechodí po hlavních scénách na koncerty. To se Szigetu občas daří.
Fanoušci v Café V lese poslali na Sziget kapelu I Love You Honey Bunny
Nikdy nezapomenu, když jsem náhodou před rokem zapadl do Magic Mirror, kde vystupoval Hans, gay kovboj v podvazcích, který dělal kombinaci stand-up komiky a zpěvu předělaných popsongů. A brečel jsem u toho smíchy, jak to bylo výborné! Ten člověk si ze všech dělal srandu, přinutil dva chlapíky, aby se převlékli do gay oblečků a tančili spolu, jen tak mimochodem zahrál fenomenálně na klavír Chopina a nakonec přezpíval písničku od Madonny ve znění Like a German, protože byl původem z Německa. To jsou ty magické momenty dobrých festivalů.
Tentokrát jsem ale návštěvu poněkud redukoval. Ze sedmi dní na... Jeden. Pochopte, sedm dní v parném slunci, který Sziget většinou přináší, to už není pro nás starší a pokročilé. A tak jsme zvolili den, kdy nám zahrají Idles, Foo Fighters, Twenty One Pilots, Johnny Marr nebo Frank Carter and The Rattlesnakes. Tohle všechno v jednom dni! Brzy ráno šup na vlak, za 6,5 hodiny jste v Budapešti, přečkat noc a ráno zase zpátky.
Sziget nám to oplatil tím, že od rána všude hrozili apokalyptické bouřky, déšť a vítr a chvíli hrozilo, že se dokonce některé koncerty neuskuteční. Nakonec se uskutečnily všechny - a při koncertu Foo Fighters trvajícím dvě a půl hodiny jsem se dokonce začínal těšit na apokalyptický déšť. Jak znám Davea Grohla, určitě by si to náramně užil a z pódia by ho nikdo nevyhnal. Když ho nevyžene ani zlámaná noha...
No, a když už jsme u Foo Fighters, tak u nich zůstaneme. Déšť nepřišel, hráli dvě a půl hodiny, a pokud už jste je viděli potřetí jako já... Je zhůvěřilost říct, že je to už maličko nuda? Nechytejte mě úplně za slovo, všichni z kapely dávali do koncertu všechno, všichni hráli skvěle, Dave Grohl komunikoval s publikem, nemělo to chybičku. Jenom je to prostě posledních pár let už docela stejné. Ale minimálně dva rozkošné momentt na Szigetu byly. První, když Grohl pozval na pódium svou třináctiletou dceru Violet, aby si s ním v tričku Nirvana zazpívala Dirty Water. A pak když pozval na pódium chlapce na vozíčku a nakonec i dívku, která si hrála celý koncert s bublifukem.
Foo Fighters prostě vědí, jak udělat dobrý koncert. Ale i to se asi časem okouká. Co zatím rozhodně není okoukané, to jsou zběsilá koncertní vystoupení Idles. Propásl jsem jejich dva koncerty na Glastonbury, propásl jsem je i na Rock for People, a tak jsem si to musel vynahradit v Budapešti. A ani trošku jsem cesty za nimi nelitoval. Když v Maďarsku Joe Talbot představuje písničku slovy, že je o tom, jak jsou imigranti skvělí a maďarské obecenstvo jásá, člověka to až dojímá.
Ve stanu A38 měli sice trochu přepálený zvuk, který se mísil a nebylo pořádně rozumnět, ale hrají zběsilý punk, skákali do lidí, Joe Talbot se neustále bušil do hrudi, všude stříkal pot a bylo to přesně to totálně punkové představení, jaké si člověk představoval. Jenom škoda zbytečně agresivních lidí z ochranky, kterým se nelíbil crowdsurfing obecenstva. Ta agresivní ochranka, s tím mají problém všude snad kromě Anglie. Čím to je?
Na Idles jsem utíkal z Twenty One Pilots, kapely, ze které jsou všichni vyplesklí, v Americe jsou to headlineři největších festivalů... A já se pořád nedokážu naladit na to, proč vlastně. I když jsem viděl alespoň 40 minut z jejich setu. Uznávám, že se prostě odlišují od zbytku, koncept kapely, kde je jen bubeník a kytarista je super (The White Stripes zdraví), což kompenzují tím, že neustále mění masky a snaží se dělat show (a hraje jim hodně halfplaybacku). Jen ty jejich rádiové hity ke mně prostě moc nepromlouvají. Ale i Jack White oceňuje jejich muziku, tak možná jen něco nechápu a uniká mi to. Což je dost možné. Člověk stárne. Mladé trendy mu utíkají. Však jsem také znudeně na Glastonbury odcházel z Billie Eilish a kdybych něco takového řekl nějaké dívce ve věku 20 a méně, nejspíš by mě lynčovala.
Noc do odjezdu prvního ranního vlaku do Prahy byla dlouhá, tak jsme zamířili na americké Black Mountain, které jsem před mnoha a mnoha lety objevil na festivalu Rock for People (auvajs, psal se rok 2008 a v roce 2009 jsem navštívil maďarský Sziget poprvé, desetileté výročí!). Mezitím se rozpadli, našli si novou zpěvačku a zase se dali dohromady. Nová zpěvačka Rachel Fannan sice už nevypadá tak étericky jako Amber Webber, ale zpívá jí to sakra dobře.
A co je na festivalech nejlepší? Objevit něco nového. Po Black Mountain jsme zůstali schovaní ve stanu, protože se konečně přiblížíl mrak nesoucí déšť, a poslechli jsme si Khruangbin, americkou kapelu, která na Spotify zněla jako něco, co si pustíte, aby se vám dobře usínalo, ale naživo to byla skvělá půlnoční nakopávačka. Inspirují se thajskou muzikou ze šedesátých let, což zní děsivě hipstersky divně, ale do toho deště venku se to hodilo náramně.
Sziget, den první: Velký návrat létající Pink, představili se i Billy Talent, Elle Exxe či Bazookas
Sziget pak žije až do rána. Můžete navštívit divnou gay diskotéku v Magic Mirror, řadu DJských vystoupení, můžete pobíhat v dešti, skákat do kaluží nebo usnout pod stromem. Sziget je velký festival. Tam můžete všechno. Tak za rok snad na víc dní.
Text: Aleš Harazim, foto: Rockstar Photographers
Témata: Sziget, festival, Maďarsko, Budapešť, Foo Fighters, Twenty One Pilots, Idles, Black Mountain, Khruangbin
0,00
čtenáři
hlasuj
