Deaf Heart interview: Nejlepší rockový kapely nebyly extra pokorný

Každý z vás si prošel různorodými projekty. Jaké to je teď hrát znovu po klubech a začínat "od začátku"?
Thomas: Já osobně jsem měl hraní po klubech vždycky rád. Cítím se tam jako doma. Zatím jsme měli koncerty jenom dva, ale užíváme si to.
Tomáš: Pro mě je to příjemný osvěžení. Na malý pódia jsem se vrátil po delší době, jelikož jsem v posledních letech součástí doprovodný kapely Ewy Farne. Je v tom samozřejmě rozdíl, ale baví mě to. Často je člověk víc nervózní z přeplněnýho klubu než z vyprodanýho stadionu.

TOP 10 objevů roku 2019: Berenika Kohoutová, 7krát3, Walkmanz, Billie Eilish, Lizzo nebo Maggie Rogers

Na premiérovém koncertě v klubu FAMU byla řada vašich kolegů a kamarádů z hudební branže. Jak se vám pro takové publikum hrálo?
Thomas: Stresující to bylo už kvůli tomu, že šlo o první veřejnej koncert. Druhá věc je ta, že jsme tolik lidí z branže nečekali. Věřil jsem, že dorazí spíš víc normálních lidí. (smích)
Michael: Ve výsledku se to ale povedlo a ulevilo se nám.

Čím jsou podle vás Deaf Heart specifičtí v rámci české alternativně-rockové scény?
Michael: Myslím si, že je to hned několik věcí. Jedna z nich je autenticita. Rock 'n' roll, kterej se snažíme předvádět, současně do velký míry žijeme. I když rádi využíváme klišé, který tenhle žánr nabízí, třeba ve stylu prezentace, není to póza. Cítíme to tak. Rocková kapela musí být autentická, patří to k tomu.
Thomas: Souhlasím. Myslím si, že žijeme to, o čem píšeme. Není to tak, že bychom chodili do normální práce a večer psali písničky o smyšleným životě. Ta muzika je syrová a upřímná. Plno alternativních kapel se snaží být uhlazených. Pak postrádá smysl i jejich hudba.
Michael: Další specifikum je, že Thomas je rodilej mluvčí, což je na český scéně unikátní. A taky jsme otevřený prolínání žánrů. Ujíždíme na všem od popu po metal a myslím, že se to v naší tvorbě odráží.

Nebýt ambiciózní znamená nic nedokázat

Říkáte o sobě, že jste spratci. Je to tak i mimo kapelu, nebo se do role rockerů vžíváte hlavně na pódiu?
Thomas: Snažíme se věci dělat postmoderním způsobem. Strašně často nám lidi říkaj, abychom byli pokorní. Podle nás ale ty nejlepší rockový kapely nebyly extra pokorný. Slýcháme, že bychom se měli brzdit a nebýt příliš ambiciózní. Ale nebýt ambiciózní znamená nic nedokázat.
Tomáš: Je to tak. Lidem se líbí až přehnaná pokora. Je to takový český specifikum, který ale nefunguje ve spojení s tímhle žánrem. Podvědomě chceme jít proti tomu.

Jak vznikají vaše písně?
Thomas: Singly, který máme aktuálně vydaný, jsem dělal převážně já. Jsou už tři roky starý a společně jsme je zprodukovali, abychom měli materiál do začátku. Momentálně už fungujeme jinak. Skládáme společně s Michaelem. Je to hodně spontánní. Sestěhovali jsme se na jeden byt, abychom mohli tvořit kdykoli. Myslím si, že takhle se to dělalo dřív a má to smysl. Nápady nepřicházej, jak člověk potřebuje. Takhle máme větší šanci je zachytit. Občas sice napíšeme za večer dva songy a jindy akorát vypijeme patnáct piv, ale funguje to.

Jsou pro vás zkušenosti z odlišných hudebních projektů výhodou, nebo spíše komplikací při tvoření?
Michael: Za mě určitě výhodou. Člověk má větší nadhled, dívá se na každou písničku jako celek a dokáže dělat kompromisy. Už se nehádáme kvůli tomu, že někdo z nás vymyslí riff, kterej se nakonec nepoužije.
Thomas: Kolikrát díky tomu vzniknou i daleko pestřejší věci. Když jsem skládal sám, často jsem u jednotlivých songů nevěděl, jak je posunout a co dodat.

Vize byla udělat pořádnou kapelu

Máte o kapele od začátku jasnou představu, nebo stále procházíte vývojem?
Tomáš: Díky těm zkušenostem z jiných projektů už víme, co funguje a co ne. Máme jasnou představu, kam bychom měli směřovat. Nemyslím si, že se nějak hledáme. Každej víme, co dělat, a společně se doplňujeme.
Thomas: Vize byla udělat pořádnou kapelu. Zbytek se vyvinul sám a šlape.

O čem je singl Poison?
Thomas: Ten song vznikl, když jsem byl ve vztahu s člověkem, kterej mi docela brutálním způsobem ubližoval. Paradoxně jsem si na to až zvykl a začalo mě to vlastně bavit. Takže o tom to je.
Michael: Mně se líbí, jak to je minimalistický. Celej text jsou vlastně jen dvě věty, ale o to víc v tom vidím ten přímočarej vztek, co člověk občas ve vztahu zažívá.

Kde vás mohou čtenáři vidět? Plánujete vyjet i mimo Prahu?
Tomáš: Na léto plánujeme objet několik festivalů a chtěli bychom i pár klubových koncertů v různých městech.
Michael: Ale musej nám dát hodně peněz, abychom přijeli. (smích)

Máte pro čtenáře nějaký vzkaz?
Thomas: Nezakládejte rock 'n' rollovou kapelu a nelezte nám do zelí. (smích)

Text: Tomáš Kulhavý, foto: Štěpán Svoboda

Témata: Deaf Heart, Airfare, Ewa Farna, Lenny, Rituály, rock, rozhovor