Recenze: Morna – Sentient Cultist

Morna. Kapela, která na svém rodném Slovensku vzbudila poprask na hudební scéně. A není divu. Tato parta je plná hudebních profesionálů a rozhodně stojí za zmínku. Každá skladba je plná melodických pasáží, ze kterých by nejeden z vás dostal eargasm. Obzvlášť si tady přijdete na chuť vy všichni, kteří posloucháte kapely, jako je Opeth nebo Porcupine Tree.

Celé album „Entient Cultist“ je výborně propracované. Osobně jsem se při prvních skladbách zaposlouchala do každého tónu a byly to okamžiky, které mě vyvedly mimo realitu. Ty okamžiky, při kterých jsem zapomněla na vše kolem a byla jsem pouze ve světě složitých, zato skvěle sehraných melodií. U songu „Follow Forty-One Point Two“  jsem se ale probrala. Proč?

Každý věrný fanoušek Opeth zná charakteristické rysy kapely. Ze starších alb známe střídání jemných melodií („To Bid You Farewell“) a drsných disharmonií a growlů („Beneath the Mire“). Z novějších alb naopak zůstaly ony jemné melodie, ale growl už téměř vymizel. Morna má v sobě oboje. Ale nemá svůj vlastní charakteristický rys. Je to veliká škoda, protože od bubeníka až po zpěváka jsou skvělí. Při poslechu mi připadalo, jako kdyby se tak moc inspirovali, že až na pár výjimek zapomněli, že jejich hudba potřebuje i jejich tvář, ne jen tvář již zmiňovaných Opeth. Morna jako taková se mi hodně zalíbila, ale tímto u mě, bohužel, hodně ztratila na originalitě.

Trending

Recenze: Naurrakar – Uranfaust

Co se týče samotných technik, jak instrumentálních, tak zpěvových, nemám kapele moc co vytknout. Jediná věc, která mě zarazila a se kterou má problém spousta kapel, je ta, že bicman často neví, kde má ve své kapele hranice a kdy má ubrat. Je to i tento případ. Nemůžu říct, že by nebyl vyhraný. To ani omylem. Dovolila bych si ale říct, že je spousta pasáží, kde by mohl ubrat. Když už hraje více kopáků za sebou, občas mu ujede rytmus, což by se na koncertu dalo prominout, ale ve studiu už by si na to měl dát větší pozor. Na druhou stranu ale musím říct, že se mi líbí, že střídá několik technik a nehraje „stále stejnou sypačku“. V jednom songu se do bicích pořádně opře a v druhém zase hraje skoro až jazzové rytmy.

Cover alba „Entient Cultist“ je taky velice pěkně graficky zpracovaný. Při pohledu na něj se ponoříte do atmosféry zámeckého pokoje a představíte si, jak sedíte s horkým čajem u velikého krbu a za okny řádí déšť a bouře. Za tuhle práci má ode mě kapela a autor klobouk dolů.

Abych to vše shrnula, album rozhodně stojí za poslech. Mile vás překvapí, jak se jednotlivé instrumentální části proplétají do sebe a spolu se zpěvem tvoří dokonalou harmonii. Pro některé možná bude lehkým zklamáním až přílišná podobnost se zmiňovanou kapelou. Já ale věřím, že si poslech i tak užijete stejně jako já.