Vydáno 09.03.2020 | autor: Ondřej Horák
Jak praví název našeho pravidelného seriálu: Smrt si říká rock'n'roll. Jakkoliv nadneseně to zní, v těch temnějších momentech to platí. Toto jsou osudy muzikantů, kteří zemřeli za podivných nebo nikdy nevyjasněných okolností.
Johnny Thunders (1952 – 1991)
Už jako dítěti mu imponoval Elvis Presley i Buddy Holly, který stejně jako Fuller pocházel z Texasu. Právě v tamních barech začal svou kariéru jako zpěvák rock'n'rollu a rhythm and blues. V roce 1964 svou kapelu The Bobby Fuller Four přestěhoval do Los Angeles, kde konečně podepsal profesionální smlouvu. Jeho největším hitem se stala předělávka I Fought the Law, jíž o dekádu později proslavili také The Clash. Fullerova verze se v roce 1966 dostala do americké top ten, jeho kariéra ale skončila dřív, než mohla rozkvést.
Zastřel ho, bodni ho, pusť mu krev! aneb Zavraždění muzikanti
Pár měsíců po úspěchu I Fought the Law našli Fullera mrtvého v autě stojícím před jeho hollywoodským bytem. Koroner nenašel žádné podlitiny, řezné nebo bodné rány ani zlomené kosti, Fuller měl pouze popáleniny na krku. Lékař smrt vyhodnotil jako sebevraždu nebo nehodu a do kolonky příčiny vepsal otazníky. Brzy se tak rozvířily spekulace například o tom, že do případu mohl být zapletený Charles Manson. Ten ale seděl v letech 1961 - 1967 za mřížemi a šlo spíše o hysterii z kultu masového vraha. Hledači senzací se tak zpěvákovu záhadnou smrt snažili spojit například s tajemnou ženou, která měla mít kontakty na mafii.
Americký zpěvák a choreograf byl původním lídrem vokální skupiny The Temptations, zlaté akvizice detroitského labelu Motown Records. Williams v roce 1960 kapelu založil a zpíval i v nejslavnějším období, v němž se sestava kapely označuje termínem "klasická pětka". V roce 1971 Williams kvůli osobním a zdravotním problémům The Temptations opustil, dva roky poté zemřel. Jeho tělo našli v osobním voze kousek od domu jeho přítelkyně, s níž se před smrtí pohádal.
Policie případ uzavřela jako sebevraždu, podle blízkých o dobrovolném odchodu ze života v posledních měsících mluvil. Williamsova rodina ale policejní verzi zpochybnila. Ve zprávě koronera stojí, že Williams držel zbraň v pravé ruce, do hlavy se přitom střelil zleva. Na místě byla také nalezena lahev alkoholu, která vypadala, jako by ji opilý Williams upustil, když byl zastřelen. A nakonec - ze zbraně vyšly dva výstřely, zpěváka zabil pouze jeden.
Časopis Rolling Stone ho označil za legendu soulu, přestože se dožil pouze třiatřiceti let. Zpěvák, klavírista, skladatel a producent stihl za svou krátkou kariéru napsat mnoho hitů s melancholickým rukopisem a jako producent pracoval například s Curtisem Mayfieldem. Na vrcholu kariéry ale místo euforie přišly deprese. Doktoři mu později diagnostikovali schizofrenii, jíž denně mírnil silnými medikamenty. Přesto podle svědků nebyl s léčbou dvakrát důsledný.
Když se v lednu 1979 vrátil po nahrávání do svého hotelového pokoje v patnáctém patře, vyskočil z balkonu. Podle policejní zprávy šlo o zřejmou sebevraždu, rozšířily se ale fámy o tom, že dlužil peníze místnímu gangu. Sám prý tehdy často zmiňoval, že "po něm jdou." Paranoia ale mohla souviset s jeho psychickou nemocí.
Driscoll vstoupil do světa hudby v šedesátých letech jako bubeník rhythm and blues kapel, jednou z nejznámějších byli Ronnie Dio and The Prophets. Ty objevil basák Roger Glover z Deep Purple a jako producent s nimi natočil dvě alba. Kapela prošla mnoha změnami a když na konci sedmdesátých let fungovali pod názvem Elf, sestavu rozpustili. Ritchie Blackmore jim totiž hodil lano do svého projektu Rainbow. Z toho byl ale Driscoll krátce po vydání debutového alba Ritchie Blackmore's Rainbow odejit, Blackmoreovi údajně nevyhovoval jeho styl hry na bicí.
V roce 1987 byl Driscoll zavražděn ve svém bytě. Vyšetřující detektiv nenašel žádný motiv násilné smrti, fámy nicméně tvrdí, že vrahů mohlo být víc, do celé věci byly zapleteny drogy a městem dokonce kolovaly zvěsti o zohaveném těle. Jediným faktem přesto zůstává, že jeho vražda zůstává dodnes nevyřešena.
Předčasná smrt amerického zpěváka, kytaristy, skladatele a hedonisty nebyla velkým překvapením. Jméno Thunders hřmělo veřejným prostorem už od sedmdesátých let, kdy spolu s New York Dolls předpověděl punk rock, a následná etepa s The Heartbreakers nebyla o nic klidnější. Londýnem dodnes kolují drogové historky z nahrávaní jeho sólových alb, ve studiu s ním tehdy byli například Paul Cook a Steve Jones z již neexistujících Sex Pistols. Zdálo se nevyhnutelné, že jednou vznikne policejní spis, který určí jako příčinu smrti předávkování. Když byl ale skutečně sepsán, ne všichni s ním souhlasili.
"Řekli mi, že se Johnny zapletl s nějakejma bastardama, který ho natáhli kvůli jeho zásobám metadonu. Prý mu dali LSD a pak ho zabili. V Anglii si naskladnil spoustu metadonu, aby se mohl držet dál od těchle patolízalů… dál od dealerů, jeho imitátorů a podobnejch individuí,“ napsal Dee Dee Ramone ve své autobiografii Lobotomy: Surviving The Ramones.
Díky popularitě Boba Marleyho dostalo reggae punc pohodového žánru, v němž lidé s dready na hlavě zpívají houpavé písně o míru a marihuaně. Jenže pozitivní poselství a vibrace byly reakcí na neutěšený stav jamajské společnosti. Kingston dlouhá léta platil za město s největším počtem vražd v přepočtu na obyvatele a v žebříčcích kriminality figuruje dodnes na předních místech. Mohou za to především poměry v kingstonských ghettech, kde ska a později i reggae vzniklo.
Za oběti gangsterských válek, které občas hraničily s občanskou válkou, padlo mnoho jamajský muzikantů, vedle Petera Tohshe například i King Tubby. Byl zastřelen před svým domem při návratu z nedalekého studia. King Tubby je jedním z vrchních architektů dubu, tedy žánru, který jamajskou hudbu zase o kousek zpomalil a zároveň prosytil psychedelikou. Do středu všeho dění se také dostala basa, jejíž pronikavost ovlivnila například zvuk britského post punku.
Dožil se pouhých čtyřiadvaceti let, přesto je dodnes považován za jednoho z nejtalentovanějších a nejpreciznějších rapperů historie populární hudby. Jeho temné texty o strádání a zločinu se ukázaly být upřímnější, než zdravý život snese. Když Tupac Shakur podhled 13. září 1996 zraněním ze šesti průstřelů těla, rozvířily se spekulace, že byl do jeho vraždy zapleten právě The Notorious B.I.G. Ti dva spolu vedli verbální půtky už pár let, spor mezi rappery západního a východního pobřeží tehdy nabral brutálně absurdních rozměrů.
The Notorious B.I.G., vlastním jménem Christopher Wallace, krátce před svou smrtí vyvdal druhé album s prorockým názvem Life After Death. A také si najal osobní ochranku, prý kvůli rostoucí popularitě. Když se 9. března 1997 nad ránem vracel z afterparty po Soul Train Music Awards, kde předal cenu Toni Braxton, jeho vůz čekal na semaforu hollywoodského bulváru. Vedle zastavilo tmavé Chevy Impala, řidič v modrém obleku a motýlku stáhl okénko a čtyřikrát vypálil - jedna ze střel Wallacovi prolétla játry, srdcem a zastavila se až o rameno.
Wallacova rodina v roce 2006 obvinila z vraždy lossangeleskou policii, která podle ní celý incident zosnovala. Soudili se o 400 milionů dolarů. Greg Kading, tehdy už vysloužilý policejní důstojník, dodnes tvrdí, že si vraždu objednal ředitel vydavatelství Death Row Records v odplatě za smrt Tupaca Shakura.
text: Ondřej Horák
Témata: Bobby Fuller, Paul Williams, Donny Hathaway, Gary Driscoll, Rainbow, Johnny Thunders, New York Dolls, The Heartbreakers, King Tubby, The Notorious B.I.G.
