SuperMusic.sk

Harlej nesmutní a bigbeatu sbohem také nedává

Vydáno: 13.05.2020 13:45 v sekci Recenze - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta
Tuzemská stálice Harlej letos slaví pětadvacet let na scéně a není lepšího dárku než nové album. Ačkoliv nástupce tři roky starého počinu "Hodný holky zlý kluky chtěj" dostal název "Smutku dávám sbohem", žádných pochmurných textů ani změny stylu se fanoušci obávat nemusejí.

SDÍLET: Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem
7/10
Harlej - Smutku dávám sbohem
Vydáno: 6.3.2020
Celkový čas: 41:53

Skladby: Další rána, Nejsem zklamanej, Tráva, Tančíš v dešti, Až tady jednou nebudu, A já tě nechci, Smutku dávám sbohem, Vrátím se zpátky, Promiň, Horizont, Nevěřím

Vydavatel: Warner Music

Ohodnoť toto album
Skupina Harlej si na domácí scéně za čtvrtstoletí své existence vybojovala téměř neotřesitelnou pozici. I přes neochvějný humor a zábavnou notu to však neměla vždy jednoduché. Po překvapivém odchodu zpěváka Vládi Šafránka se její do té doby stabilní pozice otřásla a nebylo jasné, kam další cesty povedou. Rekrutování Tomáše Hrbáčka však do žil kapely vlilo novou krev a energii a dnes je jeho vokál rozpoznatelným znakem její tvorby.

"Smutku dávám sbohem" je již sedmou řadovkou formace a z materiálu je cítit vzájemné souznění všech jejích členů. Skladby skvěle pasují na Hrbáčkův chlapský rockový hlas, rovněž texty z pera navrátilce Tomáše Miřátského, který s kapelou spolupracoval na prvních osmi studiovkách, působí z jeho úst uvěřitelně.
Stejně jako každé harlejácké album i tohle nabízí několik vyložených hitovek. Velmi povedená je melodická "Nejsem zklamanej", kterou zdobí chytlavý refrén a lidský text, tedy ingredience, pro které má fanouškovská základna tyhle chlapy ráda. Lehkým nádechem romantiky potěší nostalgicky vyznívající "Tančíš v dešti" a "Až tady jednou nebudu", které vyloženě křičí autorstvím zmiňovaného Miřátského.
Nejvíce pak překvapí výmluvná vztahová skladba "A já tě nechci", v níž si skvěle zahostovala Supice ze Tří sester. Muzikanti píseň přizpůsobili její osobnosti, a tak nese klasické rysy její domácí formace. Zařazením duetu se deska zdárně překlopí do své druhé poloviny, ve které potěší zejména baladicky zasněná titulní píseň.