Honza Vedral
Honza Vedral
před 13 hodinami
Před 12 lety americká zpěvačka Lady Gaga vtrhla na scénu se singlem Just Dance. Od té doby vystřídala spoustu převleků i hudebních stylů. Na desce Artpop roubovala umění na pop, na Cheek to Cheek se v duetech s jazzovým veteránem Tonym Bennettem předvedla jako pokorná pěvkyně s úžasným rozsahem, na předposledním albu Joanne zase coby vyznavačka country, popu a rocku.
Novinka Lady Gaga je slušné, výborně připravené i odbavené album se spoustou potenciálních hitů.
Novinka Lady Gaga je slušné, výborně připravené i odbavené album se spoustou potenciálních hitů. | Foto: Norbert Schoerner
Dojem, že svede jakýkoliv žánr, ještě umocnil předloňský filmový i hitparádový úspěch snímku Zrodila se hvězda. Přesto se teď někdejší šokující figura showbyznysu místo dalšího kroku vpřed vrací na začátek. Na právě vydané, šesté studiové desce nazvané Chromatica chce Lady Gaga znovu jen tančit.

Lady Gaga.
Lady Gaga. | Foto: Norbert Schoerner
Nahrávka, se kterou jí pomáhal devětadvacetiletý americký producent Bloodpop, skutečně nemá prostor pro balady, stylové odskoky ani vydechnutí. Kromě dvou instrumentálních meziher je to po hudební stránce třiačtyřicetiminutová, jednotvárná diskotéková jízda, která posluchačům mimo taneční parket připomíná nervydrásající pouť mezi autodromem, houpačkami, řetízkovým kolotočem a strašidelným zámkem.

Náznak zklidnění nepřináší ani duet Sine from Above s Eltonem Johnem. Dusá v hlavě stejně vehementně, repetitivně a na sílu jako zbytek desky, která sice nabízí silné, perfektně vymyšlené a provedené melodie, ale k nim jen minimum zábavy, nadhledu, lehkosti či bezstarostnosti. Bez těch ovšem taneční žánr v této přímočaré formě nefunguje naplno.

Album Chromatica doplnila Lady Gaga legendou o vysněné planetě, kde si všichni budou rovni, nezbude místo na předsudky, smutek ani zkažené lásky. Hudebně ji vystavěla z těch největších a časem prověřených klišé, chytře posbíraných a sestavených z různých etap vývoje taneční hudby.