Vydáno 18.09.2020 | autor: Tomáš Rumler
Titulní píseň druhého alba Black Sabbath Paranoid je jedním z nejslavnějších kousků průkopníků černého metalu, ačkoliv svým tempem a stopáží rozhodně nepatří mezi typicky "sabbatovské" písně. Je však klasickou ukázkou toho, že i ty nejzásadnější události našich životů jsou mnohdy ovlivněny obyčejnou náhodou. Skladba totiž nebyla pilována ve zkušebně ani studiu týdny před nahráváním - vznikla jen jako výplň, aby stejnojmenné album nebylo příliš krátké.
Paranoia, nebo šílenství? TOP 10 coververzí Paranoid
Americká parta The Dickies se nechala touto skladbou tak očarovat, že ji zařadila hned na svůj debut z roku 1979. Dokonce se jim podařilo už tak krátkou píseň ještě téměř o minutu osekat na vskutku punkových 120 sekund. Z hlediska image nebyli ani Black Sabbath na začátku své kariéry vždy ryze "black", přesto je pohled na kalifornské šviháky vyloženě úsměvná záležitost. A to nejen kvůli zpěvákovi, který sebou zmítá jako Iggy Pop.
Hodnocení: 70%
Mezi nejzdařilejší předělávky patří ta od Megadeth. Dave Mustaine a spol. přispěli svým dílem na tribute album Nativity In Black. A že to nebyl pouhý výstřel do tmy, dokazuje i nominace na Grammy. I když nakonec zůstalo jen u ní a cenu si domů odnesli Nine Inch Nails. Pokud narazíte na živé provedení, zjistíte, že Mustaine i Osbourne mají něco společného - oba disponují originálním a na první poslech snadno rozpoznatelným hlasem, který však právě při koncertech odhalí i určité nedostatky... Kresleným Megadeth to naopak v klipu hraje i zpívá dokonale.
Hodnocení: 100%
Natáhnout píseň, která v originálu nemá ani tři minuty, na flák čítající minut sedm, to je kousek hodný mistrů. Jedním z nich byl i Peter Steele. Cynik by mohl krutě prohlásit, že o co víc se mu podařilo prodloužit původní verzi, o to byl zkrácen jeho život, který vyhasl už ve 48 letech. Tato perla je tak jako tak ukázkou dokonalé pocty legendě, navíc s výrazným vlastním otiskem. V podání Type O Negative zní Paranoid paradoxně mnohem víc jako od klasických Sabbatů.
Hodnocení: 80%
Zelená Hora (polsky Zielona Góra) a les Raculka nabízí scenérii, která při troše fantazie evokuje obal debutové nahrávky Black Sabbath. A právě tohle prostředí si pro zvěčnění svého coveru vybralo duo ve složení housle a kytara. V Black Sabbath se za více než čtyřicet let protočilo tolik muzikantů, že jen skutečný "sabbatofil" je dokáže všechny vyjmenovat. Pouze jeden muž byl členem všech sestav - Tony Iommi. Pokud se jednoho dne kapela znovu rozhádá a proslulý kytarista už nebude chtít hledat dalšího zpěváka, může si v Polsku vyzvednout tuto houslistku a směle vyrazit na další turné.
Hodnocení: 70%
Mladá, v době vzniku této nahrávky devítiletá rockerka Sara má evidentně slušný přehled. Mezi její další vzory totiž patří Robert Plant, Ronnie James Dio, Janis Joplin nebo Freddie Mercury. S kytarovým sólem se sice oba kytaristé popasovali po svém, ale i tak je zřejmé, že správnou hudební výchovu není radno podceňovat ani v útlém věku. A už vůbec není nutné prznit vkus dětí Dádou a podobnými infantilnostmi.
Hodnocení: 40%
Když se řekne Black Sabbath, asi málokdo si v první řadě vyjeví trumpetu nebo saxofon. A přece je na světě kapela, která právě bez těchto nástrojů Paranoid nezahraje, ani kdyby se Ozzy proměnil v netopýra. Fantazii se v hudbě meze nekladou, takže jako mávnutím kouzelným dredem může ze svižné metalové vypalovačky vzniknout rozhoupané ska s nádechem reggae. Nejedná se o jednorázovou koncertní raritu, Ruder Than You takto otevírají své album Horny For Ska z roku 1996.
Hodnocení: 60%
Pocta králům od královen. Queens Of The Stone Age patří mezi velmi uznávané soubory a v roce 2007 se to snažili potvrdit v rámci televizního pořadu VH1 Rock Honors. Co se týká hudebního výkonu, snad ani není důvod ke kritice. I když za pozornost stojí, že to, co odehraje Iommi sám, na to jsou nyní kytaristé hned tři. Josh Homme ale za mikrofonem nepřesvědčil a svým pěveckým výkonem bez jiskry nahrál na smeč těm, kteří ustavičně adorují Ozzyho a jsou přesvědčeni, že i životem znavený a občas silně "krákorající" veterán je stále stokrát lepší frontman, než dlouhá řada mladších kolegů.
Hodnocení: 40%
Srdce rockových veteránů nejspíš zažije blízké setkání s infarktem. Pro ty mladší, kteří nemají letitý šlágr zarytý hluboko pod kůží, bude možná tento remix naprosto normální až tuctovou záležitostí. Třeba ani nepostřehnou, že je něco jinak. Dnes totiž i řada tvrdších seskupení obrušuje ostré kytarové riffy elektronickými doplňky. Přestože toto dílo není vůbec špatné, základní kombinace kytara - basa - bicí zůstává pro mnohé z nás v čele pelotonu a nic na tom nezmění ani moderní technologie.
Hodnocení: 50%
Corey Taylor je muž mnoha uměleckých tváří, i když svou civilní mnoho let skrýval pod hororovou maskou ve společnosti dalších poděsů. Také ve Stone Sour dovede sešlápnout plyn až na podlahu. Jenže publikum umí zaujmout i sám za doprovodu akustické kytary. Šílence ze Slipknot by v něm v takové chvíli nikdo nehledal. A když už se na svých cestách dostal až do Birminghamu, byl by hřích se aspoň lehce neotřít o slavnou čtveřici a jejich hit. I tato krátká ukázka místní potěší.
Hodnocení: 60%
Kvalita videa je nevalná, vlastně to ani není typická cover verze. Osbourne si na sólovou dráhu vzal několik skladeb Black Sabbath, aby mohl odehrát koncerty s odpovídající délkou - to když měl v ruce na začátku 80. let jen album Blizzard Of Ozz, ke kterému po roce přidal Diary Of A Madman. Paranoid však "přežil" i všechny další desky a v koncertním setlistu se udržel dodnes. Famózní kytarista Randy Rhoads bohužel takové štěstí neměl a na onen svět se odebral v pouhých 25 letech při velmi hloupé letecké nehodě. Ozzy v životě udělal velké množství volovin. Jisté je, že kdyby mohl vrátit zpět byť jen jednu, byla by to ta, které se vůbec nezúčastnil, protože vše prospal...
Hodnocení: 100%
Text: Tomáš Rumler
Témata: Black Sabbath, Corey Taylor, Queens of Everything, Slipknot, Type O Negative, Megadeth, Dave Mustaine, The Dickies
