Vydáno 20.12.2020 | autor: redakce
Nejlepší československé desky roku 2020? Nemáme definitivní žebříček s pořadím od prvního do třicátého nejlepšího alba, místo toho jsme sepsali nahrávky, které provázely redaktory iREPORTu podivným rokem 2020. Zde je první desítka.
TOP 30 českých desek roku 2020 (1. část)
Povodí Ohře udeřili jako blesk z čistého nebe se svou debutovou deskou před dvěma lety. Vysloužili si za ni prestižní ceny Vinyla, Apollo a nominaci na Anděly. Laťka byla tedy velmi vysoko a vyvstala logická otázka: „Podaří se i s druhou deskou udržet kvalitu a navázat na úspěch té první?“ Odpověď zní: „Ano.“
Partička ze Sudet kolem frontmana Sisiho dala dohromady desku, která mísí rock’n’roll, garážový rock či country. Syrovost celého alba lahodí uchu i duši. Zaujme především svou uvěřitelností, texty a originalitou. „Album je o příhraniční spolupráci, obdělávání země a zápase křesťanů s dobovou totalitou pod uměleckým vedením básníka Zdeňka Rotrekla, zasazené do krajiny Povodí Ohře," svěřuje se frontman Sisi. Více podobných desek a svět bude pro život mnohem hezčím místem. (Dominik Pavliš)
Vysočina, Jihlava a poctivý rap inspirovaný britskou drill a grime scénou. 58G vnesli na českou scénu něco trošku, z pohledu dnešní doby, nového a svým způsobem originálního. Něco, co je v záplavě new school rapu nepřehlédnutelné, a co se nemá šanci ztratit v davu. Při poslechu desky je silně cítit zápal pro věc, čirá energie a přístup „dělat si věci stoprocentně po svém“. Parta kolem fotbalisty Tomáše Kučery aka TK27 dokázala s debutovou deskou a svým prvním koncertem vyprodat pražské Futurum, vystřelila jako raketa a do budoucna má skvěle našlápnuto. Na poli tuzemského rapu jistě jedna z nejzásadnějších desek roku. (Dominik Pavliš)
Dlouhých osm let trvalo, než Kateřina Marie Tichá vydala debutovou desku Sami. Posluchače zaujala celkem jedenácti skladbami, v jejichž textech se neschovávala za otřepané fráze, ale naopak přišla s novými slovními obraty. Vedle popu na albu zpěvačka pokukuje také po šansonu či folku, čímž dává svému debutu jiné rozměry. Pro českou scénu je Tichá bezesporu příjemným překvapením a oživením a my můžeme jen doufat, že podobně pestré a osobité písně bude skládat i nadále. (Andrea Štipčáková)
ROZHOVOR | Kateřina Marie Tichá o samotě, poezii, nervozitě i hlubinách oceánu
Punk není mrtvý. Ani náhodou. Přesvědčuje nás o tom Ivan Trojan jedoucí na Punkvu ve vydařené reklamě Českých drah i legendární Visací zámek, který svou neotřesitelnou pozici v tuzemském punkovém království potvrdil další vydařenou plackou. Kapela, která hraje od svého založení v roce 1982 v nezměněné sestavě, na ni zařadila skladby známé z posledních koncertů i úplné novinky vzniklé až během nahrávání. Nahrávka, na níž se potká Erbenova balada Polednice se Sex Pistols, přináší, jak jinak, přímočarý pestrý punk rock s vtipnými texty Honzy Hauberta. Tady si nikdo na nic nehraje a je vidět i slyšet, že punková monarchie stojí na pevných základech. Prostě a jednoduše - Punk's not dead, vy volové. (Roman Jireš)
Debut mladičké písničkářky, o které se v poslední době hodně mluví, a to zcela zaslouženě, je intimní zpovědí Amelie Siby, notně podrženou zpěvaččiným jemným hlasem. Ačkoliv stopáž jen o pár minut překročí půlhodinu a pro spočítání jednotlivých písní vám vystačí prsty na rukou, Dye My Hair v posluchačích zanechá melancholickou stopu hudebního minimalismu. Nejde přitom o „klasickou“ písničkářku moderního střihu, spíše tradičním způsobem a prací se svým hlasem vypráví o svých pocitech, jimž dokáže rozumět každý. (Tomáš Kocian)
David Pomahač, půlka úspěšného dua Kieslowski, přišel letos se sólovým albem, které je plné životních otázek. Nejde o nic veselého, spíše o zpěvákovu sebeterapii pomocí kytary a jemné elektroniky. Chmury, nejistoty a deprese vévodí motivům desky, na které se Pomahač snaží vymanit ze tmy a dostat se k vytouženému světlu. (Tomáš Kocian)
Bert and Friends můžete buď milovat, nebo si ťukat na čelo. Ne každý dokáže (a chce) jejich hudbu ocenit. Nemůžeme jim ale upřít, že se jedná o jednu z nejoriginálnějších tuzemských kapel, ať už se jedná o texty, hudební kompozice, nebo videoklipy. Bohužel pro nás fanoušky jsou ale skoupí na produkování dlouhohrajících desek.
Po loňském EP Supr, které na druhé straně desky doplnily staré známé skladby jako Plody moří nebo Haluzinace, jsme se teď dočkali opět EP o pouhých čtyřech skladbách. Kvantitu ale nahrazuje opět kvalita a já se nemůžu dočkat, až se konečně bude moci uskutečnit turné „2050“, které mělo původně proběhnout na podzim. Pro ukrácení čekání doporučuji Bertův YouTube kanál nazvaný skromně The Influencer. (Barbora Pěchová)
Zatímco Schodiště hned na začátku letošního roku zavelelo Kupředu!, v podstatě celý svět dostal o pár týdnů později jiný rozkaz - zastavit stát, raz, dva. Jako prognostici by se muzikanti neuživili, to je ale asi jediné, co lze kapele vytknout. Na desce najdete charakteristický zvuk, který k formaci patří už od dob, kdy se jmenovala Nahoru po schodišti dolů band. Poklonu si zaslouží i tradičně skvělé texty, které občas svou závažností nekorespondují s uvolněnou a pohodu navozující hudební složkou. (Tomáš Rumler)
Pověz mi je třetím albem Šárky Adámkové, ovšem prvním, které nahrála kompletně v mateřštině. Konečně tak ze sebe mohla smést označení „česká Norah Jones“ a dostala se blíž k tuzemskému publiku. Nové album je veskrze melancholickou nahrávkou na rozmezí folku, country a popu, které nevolá o pozornost, přitáhne si ji ale svou řemeslností a nehraným klidem. (Ondřej Horák)
RECENZE: Sarah & The Adams dokážou na nové desce potěšit hudbou i slovem
The Strokes, The Last Shadow Puppets, Cage the Elephant – tyhle kapely vám nejspíš vytanou na mysl při poslechu debutového alba pražských Deaf Heart. Brilantní angličtinu, které je na domácí scéně překvapivě stále pomálu, doplňuje sebevědomý a originální hlasový projev frontmana Thomase Lichtaga a přidrzlá punkrocková smršť, která místy dokáže zahrát i na city, například v songu Running. Deska vznikala kompletně v produkci samotné kapely, ani k mixu nikoho zvenku nepozvala. Prostě album s jasným „ksichtem“. Někomu by mohlo přijít, že se formace veze na pohodlné žánrové vlně a pokouší se o to, o co hromada dalších kapel u nás. Kvalitou je ale hodně jinde, což zjistíte celkem brzy, respektive po pár vteřinách poslechu. (Kateřina Nováková)
Text: redakce iREPORT, foto: proma interpretů, Katerina Guić, Barka Fabiánová
Témata: Povodí Ohře, 58G, Kateřina Marie Tichá, Visací zámek, Amelie Siba, David Pomahač, Bert & Friends, Schodiště, Sarah & The Adams, Deaf Heart
