Článek
V normální době si z divadla Sklep odskakoval na všemožné žánrové strany, například do Ypsilonky k Marku Ebenovi, do tehdy rockových Marsyas k Zuzaně Michnové, do studia třeba ke kapele Wanastowi Vjecy a čtyři roky byl kapelníkem Věry Martinové. Za zlaté éry první pražské inscenace muzikálu Jesus Christ Superstar byl jeho prvním klavíristou. Dlouhá léta spolupracoval na písničkách pro děti s Magdalenou Reifovou.
Divadlo Sklep letos slaví padesátiny. Vy jste Sklepákem čtyřicet let, což je úctyhodný svazek. Co pro vás znamená?
Sklep se stal postupně středobodem mého života a základním úhlem pohledu na svět. Osobní vazby a zážitky mimo jeviště jsou možná ještě důležitější než samotné umělecké vyžití. Nicméně především ty stále nové hudební, žánrově proměnlivé výzvy jsou hnacím motorem a důvodem neuvěřitelně dlouhé spolupráce.
Jaké představení se vám vrylo pod kůži?
To asi takhle nejde říct, protože dramaturgickou osou Sklepa se na dlouhá desetiletí staly, vedle nepřekonatelných Mlýnů, ve kterých ale nehraje kapela, takzvané Besídky, které jsou vždycky stejné a stále jiné, jak se zpívá v jejich Úvodní písni. Takže mi před očima defilují spíš některé scénky, písničky, tance, básničky.
Kromě toho, že jste v divadle hudebník a divadelník, vytvořil jste pro ně plakát k výročí, kde jste hvězdám Sklepa přisoudil role briket a brambor. Proč?
Vedle hudební role jsem v divadle archivář a vyhlášený krabičkář. Dlouho mě lákalo seskládat všechny rozmanité osobnosti z historie vedle sebe, chtěl jsem zažít tu společnou energii. Výsledek nadchl mě i lidi kolem. Ani jsem netušil, že nás je či bylo kolem sto šedesáti.
Možná jen na tomhle plakátu se mohou setkat třeba výtvarníci z Tros Sketos s Hanou Zagorovou, která těsně před revolucí podepsala přímo po vystoupení tehdy důležitou petici Několik vět, nebo pradávný nosič kajaku Lukáš Vaculík s Veronikou Žilkovou, která u nás hrála rok na zobcovou flétnu. Také byl myslím šťastný nápad umístit na tohle tablo fotky členů z doby jejich příchodu. Díky tomu se díváme na samé krásné, mladé tváře.
A proč uhlí a brambory? Legenda praví, že na prvním představení v roce 1971 hráli herci na hromadě uhlí a diváci seděli na hromadě brambor. Ale to jsem já byl ještě na hromadě hub.
Když říkáte, že jste v divadle archivářem a krabičkářem, co to znamená? Vydání kroniky divadla Sklep? A krabičkovou dietu?
Něco na způsob kroniky už se uskutečnilo dvakrát. Nakladatel a teatrolog Jan Dvořák vydal v roce 1999 knihu Sklep, která mapuje historii pečlivě, chronologicky, a režisérka Olga Dabrowská pak v letech 2014 až 2016 natočila o Sklepu osobitý celovečerní dokument Tajemství divadla Sklep.
Krabičkář znamená, že potřebuju mít všechno zaškatulkované. Přelomem v mém životě se stal vynález excelových tabulek. A v plastových krabičkách si, podobně jako Milan Šteindler, pravidelně nosím na představení z domova večeře.
Aha, takže Sklep ve škatulkách.
Při přípravě plakátu jsem měl k ruce obrovitou mříž plnou dat, kdo má na koho kontakt, kdy zavolá, kdo si něco pamatuje, kdo má možná fotku, kdy ji dodá, kdo v jakých letech s kým hrál, kdo neví, kdy hrál, kdo na hromadu patří a kdo už ne a podobně.
Na svém facebookovém účtu píšete, že jste manažerem svého času ve společnosti Sám za sebe doma. Jak se vám v této době pracuje?
Bude to znít možná kacířsky, ale musím říct, že docela dobře. Žiju na takové covidfree samotě. Každé ráno se i přes zimu koupu v řece a práce mimo jeviště mám teď naštěstí dost.
O co jste kvůli covidu přišel?
Určitě jsem přišel o kontakt s živou muzikou, divadelním jevištěm, diváky, o peníze z představení a koncertů, to je jasné. Ale třeba zrovna ten plakát, o kterém mluvíme, vznikl jedině díky covidu a klidu na tak titěrnou práci.
Jste uznávaným klavíristou, hudebníkem. Na čem nyní pracujete?
Jako aktivní hráč a skladatel jsem si dal přestávku, ale zrovna jsem nadšeně vplul do skvostných autorských vod jednoho význačného zpěváka, textaře, skladatele a moderátora. Pracuju na jeho sebraném celoživotním zpěvníku.
Kdo to je?
Je to Marek Eben. A jeho dva bratři.
Dělal jste zpěvník i Jarkovi Nohavicovi. Nemám představu, jak taková práce vypadá.
S Jarkem to byl nádherný projekt na dva roky. Dělal jsem pro něj na klíč klavírní výtahy, to je rozšířená notace z melodie na pianový doprovod, doplnil jsem grafiku, obálku, celou knížku do tisku. V obou případech mám jako takového oponenta, korektora, k ruce blízkého muzikanta z kapely. S Jarkem tehdy spolupracoval aranžér Víťa Sázavský, teď s Markem Ebenem to je kytarista Pavel Skála.