Článek
Čerstvé album Scenes from the Ocean je inspirované knihou The Outlaw Ocean, ve které novinář Ian Urbina mapuje různé formy zločinu odehrávající se v mezinárodních vodách. Jak jste se dali dohromady?
S nápadem propojit novinařinu a literaturu s hudbou a vytvořit rozsáhlejší projekt mě kontaktoval Ian. Představoval si něco jako soundtrack ke knize. Velmi mě to zaujalo, mám rád koncepční alba, a tohle se mi od začátku zdálo jako skvělý nápad.
Myslím, že mě oslovil v roce 2019, ale cokoli před koronavirem se mi zdá jako věčnost. Urbina znal má předchozí alba, která vznikla na základě poezie T. S. Eliota. Myslím, že má rád především nahrávku inspirovanou jeho Dutými muži.
Kriminalita odehrávající se daleko od břehů je intenzivní a také dost složité téma. Co pro vás bylo nejvíc podnětné?
Pracoval jsem s rozsáhlou databází zvuků i videí, kterou Ian nahrál při svých investigativních cestách po celém světě. Šlo o nejrůznější nahrávky a já tvořil s pomocí jejich různých vrstev. S náladou i obsahem situací, v nichž se nacházel. Z toho hrubého zvukového materiálu jsem vytvářel zvukové koláže a tvořil z nich ambientní plochy.
Váhal jste u některé nahrávky, zda ji chcete do svých skladeb použít?
Ani ne. Možná díky tomu, že Ian patrně naschvál nepojmenoval jednotlivé soubory a já se v nich musel probírat a sám si hledat a domýšlet, co přesně se na nich odehrává. Takže i pro mě to vlastně bylo jakési pátrání, které podněcovalo mnoho otázek a zvědavost.
Můžete pro lepší představu čtenářům například přiblížit, co se dělo na nahrávce, o níž pojednává skladba Murder Caught on Camera (Vražda zachycená kamerou)?
Ten název je poměrně doslovný. Šlo o vraždu, která se stala, tuším, v Indickém oceánu. Muž se snažil uprchnout z lodi, plaval pryč, ale chytili ho a prostě ho na místě zastřelili. Byla to velmi šokující nahrávka.
Poté, co ho zastřelili, fotili si ostatní na palubě selfie. Velmi zneklidňující pohled na scénu, která poodkrývá jen zlomek obrovské krize, která se bez větší pozornosti na mořích a oceánech skrytě odvíjí.
Album je součástí projektu Outlaw Ocean. Nazval byste nahrávku aktivistickou?
Rozhodně chci přispět k tomu, aby se vědělo o tom, co všechno se děje, takže v tomto smyslu asi ano. Jde o humanitární i ekonomickou katastrofu. O rozsáhlé bezpráví. I proto je projekt Outlaw Ocean rozsáhlý, a kromě mého alba zahrnuje stovky dalších hudebních počinů.
Dohromady snad mohou trochu pomoci. Jde takřka o hnutí, které se skrz umění a novinařinu snaží posvítit na problém, který není dostatečně diskutován. Je to velmi komplexní téma, které není vůbec tak černobílé, jak se na první pohled zdá.
Škatulky hodní a zlí kluci tady nestačí. Nelze jednoduše rozdělit svět na ty, kteří se věnují nelegálnímu rybolovu a znečišťují vody, a na ty, kteří se to snaží zastavit. Lidé, kteří jsou na těch lodích, se snaží přežít ve složitém světě a třeba poskytnout rodině jídlo. Nejde jen o to, co se děje v podpalubí, ale i o to, co máme před očima. O život na pevninách a těžkou situaci velké části světa.
Spousta lidí je v pozici, kterou možná odsuzujeme, z donucení. Nemají mnoho dalších reálných možností. Tohle není něco, co vyřešíme tak, že si řekneme, že to musí přestat.
Na sociálních sítích jste se fanoušků ptal, co si o albu Scenes from the Ocean myslí. Většinou reagovali na samotnou hudbu a moc nezmiňovali její téma. Překvapilo vás to?
Doufám, že mimo svět sociálních sítí se nějaké rozhovory odehrávají. Pokud to nejsou přímo plamenné diskuse, věřím, že album snad aspoň někoho přimělo o tom přemýšlet. Třeba si pak lidé o tématu něco najdou. Možná že jen Instagram není místem, kde se tak hluboká témata probírají.
Nicméně album je z velké části i instrumentální. Jestli ho někdo bude vnímat především skrze hudbu, nevadí. Je možné poslouchat jen muziku a nepromýšlet tolik jeho pozadí. Vždyť je to hudební album. Když se do něho ale ponoříte hlouběji, můžete se hodně dozvědět.
V roce 2014 jste vydal hit Bad Karma a začal koncertovat v zahraničí. Je to pro vás největší kariérní milník?
Pokud je popularita měřítkem úspěchu, tak ano, je to pořád rozhodně největší milník.
Jak se do něho dostala indická hudba?
Neměl jsem tehdy za sebou žádnou cestu do Indie ani nic podobného, jen jsem díky internetu objevoval všelijakou hudbu a v té době mě bavil zrovna tento hudební svět. Vždycky jsem rád vyhledával zajímavé zvuky, se kterými mohu pracovat.
Pro mě je pořád magické, že můžete od stolu najít opravdu cokoli. Tehdy jsem narazil na knihovnu zvuků, které byly nahrány v devadesátých letech v Indii. Byly tam tradiční vokály i nástroje. Zásadní je vždy emoce, kterou ve mně zvuk vyvolá. Nešlo mi o to, mít v písni tyto vlivy, protože to zní cool. Neprahnul jsem po nádechu východní kultury, protože zní exoticky.
Všechno vnímám jako jedinou muziku, kterou ale dělají různí lidé. Prostě mi jen ladění, používané nástroje a melodie zněly nově a krásně, proto jsem si s nimi hrál.
Viděl jste nějaký koncert ze série Hotspot?
Viděl jsem Floexe. Jsem jeho velký fanoušek už mnoho let. Hodně mě bavil robot, se kterým vystupoval.
Vystoupíte na dosud tajném místě v Dolních Vítkovicích. Na jakém nejzajímavějším místě jste dosud hrál?
Kostarická džungle byla rozhodně jedním z nejpodivuhodnějších míst, kde jsem vystupoval. Navíc to bylo v průběhu finské zimy a tam jsem vystupoval naboso v džungli. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Nezapomenu ani na rumunský festival Electric Castle, na němž jsem hrál před několika lety. Odehrává se na středověkém hradě a má unikátní atmosféru.