Hlavní obsah

Skupina Mig 21: Písničky jsou kultivací našich hádek

Právo, Jaroslav Špulák

Pražská kapela Mig 21 vydává po sedmi letech studiové album Džus noci. V pořadí pátá řadová deska, když ty předešlé dosáhly nejméně platinového ocenění, přináší tucet skladeb. Čtyři už zněly na koncertech, dalších osm přišlo na svět v době pandemické. Turné k albu začne 8. října ve Svitavách a skončí pražským trojkoncertem v Lucerna Music Baru v listopadu. O nahrávce hovoří zpěvák Jiří Macháček, kytarista Tomáš Polák a bubeník Jan Hladík.

Foto: Universal Music - Standa Merhout

Skupina Mig 21: zleva Tomáš Polák (kytara), Jiří Macháček (zpěv), Jan Hladík (bicí) a Pavel Hrdlička (trubka, klávesy)

Článek

Vyšlo by nové album, kdyby nebyla pandemie?

Macháček: Pravděpodobně ano, ale bylo by trochu jiné. Žádná jiná doba než lockdownová by nás nepřitáhla k takové koncentraci na práci. Zdálo se, že se svět hroutí, a tak veškerá naděje, která člověka držela před uchlastáním se k smrti, spočívala v práci na nových písních.

Opravdu hrozilo, že alkohol zvítězí?

Macháček: Ta věta byl spíš příměr. Sebevraždu člověk může spáchat i jinak, ačkoli v našem případě by v tom hrál nejspíš největší roli ten alkohol. Ale byl to jen příměr…

V časech lockdownu jsme si uvědomili, jak moc nám hraní schází. Současně nám bylo jasné, že máme komfort dostatku času a možnosti soustředit se, abychom desku udělali tak, jak chceme.

Předešlé album nazvané Album vyšlo v roce 2014. Uvažovali jste o novém už dříve?

Macháček: Vždycky jsme měli rozepsanou nějakou skladbu a moc jsme nepřemýšleli o tom, kdy ji dokončíme. Finální tvar dostala teprve, když jsme byli stoprocentně přesvědčeni, že je hotová, že nás baví a můžeme ji hrát. To, jak přibývaly, pro nás bylo znamením, že se blížíme k vydání desky. Přesto jsme si nikdy neurčili, kdy bychom ji měli vydat.

Jakmile ale přišel rok 2021, řekli jsme si, že nastal čas. Zjistili jsme, že máme hotové jen čtyři písně, takže kdyby nebyla pandemie, nedovedu si představit, jak bychom to udělali.

Polák: Myslím, že bychom ho dokončili.

Hladík: Já myslím, že ne. Vždycky jsme hodně koncertovali, protože to máme rádi. Zabírá to však spoustu času, a když vidím, kolik práce jsme měli s dokončením jedné písně, neumím si představit, že bychom bez pandemie desku vydali letos.

Jak se shodnete na tom, že vás nová písnička baví?

Macháček: Jdeme do zkušebny, tam ji hrajeme, a když na ní někoho něco nebaví, tak to řekne. Nastává další etapa, kdy se snažíme ji dodělat tak, aby ho bavila také. Pokud se k tomu nedostaneme, skladbu odložíme a pracujeme na jiné. Máme v kapele demokracii.

Hádali jste se kvůli novým písním?

Polák: V podstatě jsme se hádali u každé. Každá vzniká v hádce, která se potom mění ve vzájemný dialog. Když už jsme schopni se domluvit, vše se spojí a skladba se dokončí.

Macháček: Písně jsou kultivací našich hádek. Pokud naše hádky někdy byly nekultivované, pak například kvůli peřině na hotelu. Ne kvůli písničkám.

Je na novém albu téma, které je spojuje?

Macháček: Paradoxně poslední píseň, která vznikla, se jmenuje Džus noci. Podle ní jsme album pojmenovali. Je v ní emoce, která zastřešuje i ostatní jinak poměrně pestré skladby.

Ale ona by dokázala spojit i jiné. Pod pocitem v ní si totiž může každý představit to své. A mám tím na mysli nejenom členy kapely, ale i posluchače.

V textech se nezřídka objevuje prvek životní zkušenosti. Vnímáte to také tak?

Macháček: Stárneme. To je asi ta nejlepší odpověď. Nerad bych psal texty, které by nepodpořily původní emoci hudby a které by říkaly něco, s čím bychom se v kapele neztotožňovali. Několikrát jsem kvůli tomu některé přepsal.

Hladík: Je třeba si uvědomit, že s těmi písněmi pak řadu let žijeme. Pokud nám připadnou dobré už na začátku, není problém je zpívat a hrát na koncertech a pořád se při tom bavit.

Macháček: Představte si, že vytvoříme písničku, kterou si lidé oblíbí, ale my ji nebudeme chtít po deseti dvaceti letech hrát. Jakkoli se těžko odhaduje, jak to bude, máme na paměti, že první dojem z každé nové skladby je klíčový.

Baví vás tedy ještě pořád hrát například písničku Malotraktorem, která vyšla na albu Udělalo se nám jasno už v roce 2002?

Macháček: Pořád ano. A když přece jenom cítíme, že by se v některé části dala lehce zvukově nebo formou změnit či posunout, tak to uděláme.

Polák: Dovede nás to k pocitu, že právě teď s novou verzí písně začínáme, jen jsme k ní takové dlouhé intro, když jsme ji tolik let hráli. A to intro nás bavilo, tím spíš, když z něho vyplynula verze, která je pro nás zajímavá. Kdyby nás tahle písnička nebavila, hrát ji nebudeme.

Macháček: Když ji zpívám, pořád vyprávím příběh kluka z vesnice, který si půjčil dědečkův traktor, protože se přes les a pole za holkou, po které touží, ničím jiným nedostane. A to je stále platný pocit.

Skládáte dnes jinak než v minulosti?

Polák: Nová píseň je nová zkušenost. Na každé se jako autor hudby učím. Vycházím z nápadu, který pak vertikálně a horizontálně rozšiřuju a naslouchám tomu, co mi vrací. Podle toho ho dál tvaruju. Jsem amatér, nestudovaný muzikant. Skládám intuitivně, takže mi do toho neskáčou pravidla, jak by se co mělo správně dělat.

Macháček: Máme v kapele klávesistu Mateje Benka, což je jeden z našich nejlepších jazzových muzikantů. Hraje s námi s radostí, a přestože je schopný složit v různých žánrech cokoli, strašně si přál napsat písničku konkrétně pro Mig 21. Pro nás to znamená, že zřejmě existuje nějaká představa, jak by naše kapela měla znít a co by jí sedlo.

Hladík: Přišel s více písněmi, ale nás to nejvíce táhlo k Ptáčkovi. A Matej také řekl, že je to skladba pro naši kapelu nejpřiléhavější.

Její text se ohlíží za šedesátými léty. Proč?

Macháček: Na jejím začátku je kytarový riff, skrz který se mi otevřel pocit, jenž jsem měl, když jsem poprvé slyšel jednu kytarovou pasáž od George Harrisona z Beatles. Přidala se nostalgie po šedesátkách, hlavně po tehdejší svobodě. Text jsem napsal kvůli tomu, co jsem slyšel v hudbě.

V kapele to máte jasně rozdělené. Texty píše Jirka Macháček, hudbu především Tomáš Polák. Existuje muzika, kterou napsal Jirka, či text od Tomáše?

Polák: Občas přijdu s nějakým nápadem pro text a Jirka řekne, jestli se mu líbí, nebo ne. Ale žádný ucelený jsem v životě nenapsal.

Macháček: Já se také tu a tam pokusím přijít s nějakou melodií. V minulosti jsem pro Mig 21 napsal třeba písničku V dnešním světě kompjůtrů. Dělám to ale velmi okrajově.

Ve dvou písních na albu hostují dva zpěváci. Jak k tomu došlo?

Macháček: Ve Svádíš zpívám s Erikou Stárkovou a Marthou Issovou, v Tykej mi s Matějem Ruppertem a Radkem Škarohlídem. Byly to původně duety, ale vyvinulo se to jinak.

Polák: Ukázalo se, že do písní je potřeba ještě někdo třetí. Tykej mi byla původně o dvou kamarádech, kteří si předávají nějakou zkušenost. Ukázalo se, že když si ji budou předávat tři, bude to lepší. Stejné to bylo se Svádíš. Se třemi hlasy má větší napětí.

Je Mig 21 kapela pro další desetiletí?

Polák: To záleží na délkách našich životů.

Macháček: Nikdo neví, co bude zítra. Ale bylo by to hezké.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám