"Dneska se vyčasilo", tak zní název našeho alba, ale ve skutečnosti to dnešnímu počasí, kdy děláme rozhovor, neodpovídá. Stává se vám často, že se dějí opaky toho, co jste si třeba přál?

Občas se to stane.

V tiskovce stojí, že titul desky vyjadřuje pocity ze chvíle, než se člověk vypraví ven. Myslím, že se tím odkazujete i na rozvolněná opatření kolem covidu a naděje, že bude líp, je to tak?

To jméno se dá pojmout doslovně, nebo metaforicky a může se týkat různých věcí. Je odvozeno od překladu k písničce "Walk" - "The Sky has cleared today" -, což se česky dá říct právě jako "Dneska se vyčasilo". Tento název zvítězil, protože znamená nadechnutí. Je to optimistický, a když jsem to říkal svojí dceři, říkala mi, že je to správně strašidelný. Má to v sobě i něco poťouchlýcho nebo to, že člověk přesně neví, co se tím chtělo říct. Z mýho pohledu je to nadechnutí. Ať je člověku, jak chce, tak když se vyčasí, řekne si, že je fajn, že je člověku hezky. Taky se mi to líbí jako název pro potenciální literární útvar.

Druhou profesí jste učitel. Covid vám tím pádem úplně zamával životem, ovlivnil obě vaše pracovní dráhy. Někde jsem se dočetla, že vám chyběla banalita života. Co jste naopak díky covidu získal?

Získal jsem čas a prostor se soustředit na věci, které jsem zanedbával. Především komunikační a vztahové věci. Vytáhlo mě to ven. Jak jsem předtím nikdy nechodil, v době covidu jsem chodil každý den ven na kratší nebo delší procházky. Bezprostřední chodeckej kontakt s venkem, s přírodou, cestami, obzorem, mělo to pro mě terapeutický blahodárný účinek. Takže se nějaký vděk v tomto směru na desce projevuje.

Váš obor je kulturní antropologie. Covid musel být asi dobrý materiál na pozorování toho, jak ovlivňuje chování lidí...

Hodně jsem nad tím přemýšlel. Zajímavé to bylo strašně moc, ale taky strašidelné. Epidemie byla celospolečenský jev, který měl hodně rovin. Mě hodně fascinovaly fámy, představy, různé zkazky, jak se lidi toho drží a nechtěj' to pustit za každou cenu. Nejvíce mě fascinovaly některé iracionální argumenty - jak se lidi emociálně k něčemu připnou, přestanou přemýšlet. To, jak to zasahuje do života, je znepokojivý.

O vás je známo, že rád čtete komentáře pod články na Novinkách.cz, čemuž se mnozí raději vyhýbají. Vás baví sledovat, jak jsou lidi vznětliví a radikální v názorech skrývaných za anonymitou?

Je možný, že tam píše pár robotů, každopádně vytvářejí nějaký narativ. Mě zajímalo, jak ty narativy vypadaj', ale nebylo příjemné je číst. Četl jsem komenty pod články o covidu. Ty generují nejvíc reakcí. Zajímal mě způsob, jakým se to vypráví, jak lidi reagují.

Čtete komentáře na svoji práci?

Komentáře pod videi i na facebooku vidím, i třeba to, jak se strhla hádka u příspěvku, kdy jsem se nechal naočkovat. Ale snažil jsem se na to v klidu reagovat.

Jak pracujete se svou image podivína na sociálních sítích? Klíčovou roli zde hraje asi Prokop Holoubek...?

Prokop spravuje Ventolinův facebook. Je můj dvorní fotograf. Určitě udělal nejvíc fotek, co kdy kdo viděl. A image podivína? Spíš bych řekl, že je to image obyčejného člověka. Sám Prokop to komentuje slovy, že vypadám obyčejně, což vytváří asi i on svými fotkami. Ale mám je rád, někdy se to hodně povede, jako třeba ta fotka s lekníny. Má to zvláštní srandovní auru, je to milý a záhadný. To je poloha, která mi vyhovuje.

Prokop má roli supervizora?

Prokop je manažer, tím, že jsem sólo hudebník (zrovna v tu chvíli zavolal, že by náhoda? - pozn. red.), je pro mě důležitý mít někoho, s kým se o tom budu moct bavit. Tím, jak spolupracujeme, vyvinul se z toho vztah systematické kooperace. Povzbuzoval mě, abych desku dodělal, a pak, když jsem se do toho pustil, říkal mi svůj názor. Podílel se na tom v několika písních i jako spoluhráč. Supervizor zní moc dohlíživě, spíš je to parťák.

Nahrávka vyšla 1. září. Souvisí datum nějak s tím, že jste učitel?

Ne, jen se nám líbilo. Je to výrazné, hezké datum, které znamená i přelom.

Oproti předchozí studiovce je ta aktuální pestřejší, ale tematicky komornější. Volil jste komplexnější a pečlivější přístup, je to více písničkové, používáte více nástrojů. Co vás k tomu vedlo?

Vyzkoušel jsem si formu, kterou jsem chtěl rozvinout v kontextu se zvuky a obrazy. "Vitajte" to předznamenalo a tady se to snažím rozvíjet. Zároveň, tím, jak byl lockdown, měl jsem čas přemýšlet nad studiovými postupy a pohrávat si s nimi. Vedla mě k tomu zvědavost a chuť vyzkoušet jiný rytmy, tempa. Zatímco "Vitajte" byla deska, která vznikala přímo na těch nástrojích, se kterými hraji naživo, tohle byl pokus prozkoumat jiné možnosti.

"Vitajte" bylo o nejistotě nejen uvnitř, ale i venku. Teď mně přijde, že se kvůli covidu nejistota ve společnosti a mezi lidmi ještě znásobila...

"Vitajte" více reagovalo na vnější společenské nejistoty, kdy se řešila uprchlická krize a byly řeči typu: "Nikoho sem nepustíme." Název "Vitajte" byl svým způsobem taková provokace. Xenofobní zahrádkářský diskurz mě deptal a chtěl jsem reagovat jinou náladou. A když to tak teď říkám, není "Dneska se vyčasilo" až tak jiný. Je tam víc křehkých písniček, ale je to taky takový pokus o protireakci na sklíčenou náladu covidové doby.

Skládalo se vám hůř při pomyšlení, že jste nevěděl, kdy budete moci prezentovat výsledek živě před lidmi?

Rozhodně jo, v některých chvílích to bylo skličující. Času bylo dost, ale dělalo se to hůř, protože člověk neviděl světlo na konci tunelu.

Ke skládání používáte staré syntetizátory, samplery, a archaické drum machiny. Co si mám pod posledním pojmem představit?

Mám bicí automat z 80. let od firmy Yamaha, který vypadá hrozně futuristicky, jak tehdy v 80. letech vypadalo všecko. Proto to působí archaicky. Je to velký, černý, vypadá to skvěle. Ale jinak mám samé nové věci. Vše se recykluje a objevuje v parafrázovaných formách.

Je těžké sehnat ty mašinky a nástroje?

Teď ani ne, přišla vlna, kdy je ti výrobci začali vyrábět znova. Nejsem fetišista, krom tohoto jednoho kousku nejsem sběratel starých věcí. Ony jsou jinak strašně drahý a to už pro muzikanta nemá hudební hodnotu. Je to spíš sběratelský kousek.

Na svých koncertech rád improvizujete. Znamená to, že naživo ty písně nikdy neuslyším tak, jak jsou na studiovce?

Pravděpodobně. Je to cíl alba. Pro mě jsou koncerty zajímavé mimo jiné tím, že deska dostane další život, posouvá se to dál. Album je maximum, co jsem ze sebe dokázal dostat z hlediska studiové práce, což se naživo nedá zreprodukovat. Má svůj svět. Koncert je víc anarchický bordel a myslím, že je to tak správně.

V čerstvém klipu "Mech" svým způsobem dostala opět roli bábovka. Je v tom nějaké pojítko, nebo jste jen milovník těchto sladkostí?

Myslím, že to je spíš režisérská zkratka pro určitou situaci, určitou náladu, kdy si člověk sedne, dá si bábovku, je pospolu a má příjemný odpoledne. Já sám nemám k bábovkám žádný zvláštní vztah.

Do písničky jste zapojil i manželku, v klipu si zahrála a zazpívala. To je vaše první spolupráce?

Vůbec ne. Jsme spolu členové divadla Nejhodnější medvídci. Hrála ve všech věcech, co jsem napsal. Měli jsme skupinu Pekelní satani, se členy kapely Dva jsme měli hudební projekt a udělali jsme spolu jedno z prvních postdramatických divadel "Otec čísel". Bylo to loutkové divadlo, kde loutky byly statické a hejbala se jenom kamera. Promítalo se to a pouštěla se k tomu hudba. Nehrály postavy ani herci, ale kulisy a snímání. Bylo to něco mezi instalací a představením. Vloni jsme měli speciální skupinu pro jeden koncert a teď chystáme další.

Váš nejslavnější klip "Disco Science" dosáhl dva miliony zhlédnutí. Je to pro vás překvapivé číslo?

Je. Nečekal jsem takový ohlas. Když jsem to vymýšlel, říkal jsem si, že je to srandovní rým: "science - mládenc". Nijak jsem s tím nekalkuloval, pro mě to byla fakt legrace. Byla to osobní poťouchlá blbost, kterou jsem vymyslel, když mi tehdy během nahrávání "Vitajte" Prokop říkal, že je deska dobrá, ale chtělo by to hit, ale tohle jsem opravdu nečekal. Písnička je jedna věc, klip si s ní dobře sedl.

Zastáváte názor, že čím blbější, tím lepší?

Určitě ne. Tohle není ten případ. V klipu se hodně pracuje s blbostí a ten základní rým je nablblý, ale myslím, že lidi se na to nekoukaj' proto, že je to blbý, spíš je to pro ně nějaká hodně elementárně příjemná věc. Mně posílaj' lidi videa, jak jim na to tancují děti. V něčem to je jednoduchý, lapidární, oslovuje to hodně široký spektrum lidí a zároveň je tam ten slogan, že se hledá prostor, kde si všichni zatancujem. Tato message se líbí, je to inkluzivní, je to pro mládenc, stařec, prostě pro všechny. Líbí se jim na tom ta legrace a že je v tom zároveň srdce, to poslání.

Ale zpět k aktuálním věcem. Čím to, že si při "Posunu času" připadáte jako v rybárně?

Byla to první písnička pro tuhle desku, původně měla jiný text, nakonec ale to jediný, co se mi líbilo, byl základ na začátku, ostatní jsem vyhodil. Zrovna ten den byl posun času a já si pohrával s tou myšlenkou a zkoušel jsem improvizovat s mikrofonem. Je to intuitivní vyjádření pocitu z určitýho momentu v průběhu lockdownu. Ale proč je tam rybárna, nevím, funguje to. Někdy slova přiletí, nevím odkud, ale vím, že to funguje…

Jste zastáncem zimního, nebo letního času?

Jsem zastáncem toho času, jak se ráno přidává, ale pak mi dojde, že to je i čas, kdy člověk o něco přijde. Takže nejsem zastáncem ničeho.

V této písni zpíváte o deseti milionech Jamesů Bondů. Má to znamenat, že každý z nás je výjimečný superhrdina?

Představil jsem si těch deset milionů Jamesů Bondů a přišlo mi to jako super představa. Normálně jich je jeden, teď by jich bylo celý stát a to by bylo strašný.

Umíte karate, jak zpíváte ve stejnojmenné písni?

Ne, ale mám rád některé pózy z karate a z kung fu filmů, zejména těch starších, kde to není super rychlý, ale jedou se spíš pózy. A pak mám rád ty, které jsou hodně orientované na přírodu, kdy stojí bojovník uprostřed louky a kolem něho prochází roční období a on je furt stejný. Text není o tom, že bych uměl karate, ale o člověku, který se ztratil v závěji, a to, že umí karate, je mu ten moment k ničemu. Líbilo se mi pracovat s tou nepoužitelností.

Co byste chtěl umět?

Je spousta věcí, který bych chtěl umět. Intonovat, vyjednávat, soustředit se, ...

Kdy jste se naposled fotil jako akademik pro mediální účely, jak zní v písni "Čidlo"?

To jsem se ještě nefotil. Je to písnička, která vznikala dlouho. Měl jsem v počítači zvuk, který v písničce stále jede dokola, udělal jsem z něj beat a hledal jsem k tomu text, až mi jednoho dne přišel mail s hlavičkou: "Focení akademiků pro mediální účely." A bylo to.

Máte ke všem písním takto zajímavé příběhy?

Jak kdy. Vždy se mi zalíbí nějaké slovo a z toho zkouším něco vykřesat. Třeba "Výmol". Když jsem zjistil, že aplikace Waze používá slovo výmol, úplně mě to dostalo. Ne díra, překážka, ale výmol, něco vymletýho. To slovo se mi líbilo, hned jsem si ho zapsal. Líbí se mi, že obsahuje péči, ale zároveň i něco, s čím člověk nepočítal, co ho vykolejí.

"Obzor" - kdy jste se naposled ztratil a objevil u toho něco zajímavého? Vypravujete se často do neznáma?

Jsem ten typ, který se rád kouká do mapy, snažím se to nějak vymyslet, někdy je to moc sešněrovávací. Moje žena je naopak ten typ, který se rád někam jen tak vypraví. Kolem toho jsme měli různý dohady a já v té písničce doceňuju její pohled.

Žijete nyní více přítomností a nesešněrováním?

Určitě jo. Určitě si užívám jemnějších věcí než předtím. Jsem rád, když jen tak vylezu ven a koukám se kolem sebe. Pamatuju si, jak se to částečně rozvolnilo, šli jsme někam na jídlo a byli jsme z toho paf. Užívám si i potkávání se s lidmi. Chyběl mi kontakt s nimi.