Hlavní obsah

Zpěvačka Ela Tolstová o novém albu: Podívali jsme se na emoce z nadhledu

Druhé album Mirror Me vydala kapela Tolstoys, která funguje mezi Berlínem, Prahou a Bratislavou. Jeho hlavním tématem je hledání vlastní identity. Novinku v Česku představí 17. března v brněnském Kabinetu Múz a 18. března v pražském Café V lese, kde ji pokřtí. Na otázky odpověděla zpěvačka a autorka písní Ela Tolstova.

Foto: Irina Drahun

Skupina Tolstoys, Ela Tolstová dole uprostřed

Článek

Jak se stane, že kapela působí mezi Berlínem, Prahou a Bratislavou?

Kromě našeho českého bubeníka jsou všichni členové z Bratislavy. Tam jsme se dali dohromady a začali fungovat. Pak odešel náš baskytarista Michal Smetana studovat medicínu do Prahy a já byla přijata na hudební studia do Londýna. Jenže v té době jsme vydávali album Botanika, to bylo v roce 2017, měli jsme smlouvu s vydavatelem a já si řekla, že bude lepší zůstat kvůli kapele na Slovensku.

Tam jsme Tolstoys postupně takříkajíc vybudovali, a když jsem cítila, že máme pevnou půdu pod nohama, odešla jsem na Erasmus na HAMU do Prahy. S Michalem jsme začali objevovat českou hudební scénu a stávali se i její součástí. Já ale stále toužila odejít studovat do zahraničí, protože kompozice populární hudby se na Slovensku ani v Čechách studovat nedá.

Vysněnou školu jsem měla v Londýně, jenomže přišel brexit a už to pro mě bylo finančně neúnosné. A tak jsem se přesunula do Berlína, kde teď absolvuji magisterské studium kompozice populární hudby.

V té době jsme už spolupracovali s naším producentem Drewem Dealem, který je z Nového Zélandu, ale žije v Berlíně. Byl to tedy přirozený krok. Bydlím teď kousek od něho, deset minut jízdy na kole. Michal, který je i můj partner, se za námi v dubnu přistěhuje. Tak vzniklo, že je naše kapela rozkročena mezi třemi státy.

Jezdíte v Berlíně na kole?

Ano, i když jsem to předtím nedělala, protože nejsem sportovní typ. Od doby, co žiju v Berlíně, se to ale trochu změnilo. Jezdit tam na kole je totiž bezpečné. Mám to tak patnáct minut do školy, a jak jsem řekla, deset k našemu producentovi. Jezdím pořád, i v zimě, a moc mě to baví.

Jakou cestu jste ušli od vaší první desky k aktuální druhé?

Mezi alby proběhlo tři a půl roku, protože jsme vydání toho druhého kvůli pandemii o rok posunuli. Když jsem skládala písně pro Botaniku, bylo mi šestnáct sedmnáct let. Šlo tedy hlavně o emotivní osobní výpověď, hudba byla velmi intuitivní. Všechny písně jsem napsala sama. S příchodem druhé desky jsme začali spolupracovat s producentem a Michal se stal spolufrontmanem kapely. Jsme na stejné pozici. Některé písně napsala celá kapela, některé vznikly v autorském spojení Drew, Michal a já.

Na prvním albu jsem dala všanc své emoce. Písničky byly velmi osobní a já k jejich tvorbě nechtěla nikoho dalšího pustit. Často jsem se velmi styděla a bylo pro mě těžké psát o tom, co zažívám. Psaní písniček je velmi intimní proces, ale při skládání pro druhé album se mezi námi vytvořilo tak silné přátelské i kreativní pouto, že se už nestydím. Cílem je nahrát to nejupřímnější a nejčistší, co z nás vyjde, neklademe kreativitě žádné překážky. Myslím, že je to na desce Mirror Me cítit.

Foto: Irina Drahun

Ela Tolstová

Už o sobě tolik nepíšete?

Naše písně jsou pořád velmi osobní. Všichni se o nich otevřeně bavíme. Někdy je to pro mě velmi náročné, protože mám pořád ještě trochu pocit, že nechci, aby o mně ostatní všechno věděli. Jak jsem ale řekla, jsme v kapele přátelé a navzájem se chápeme. Kluci rozumějí tomu, co cítím já, a já zase rozumím jim. Panuje mezi námi souznění a to pomáhá písním.

Má vaše nové album koncept?

Jedna filozofie říká, že jsme zrcadlem určitých situací, lidí, které jsme potkali, blízkých, nebo věcí, které se nám staly. V textech jsme se tedy snažili vystoupit sami ze sebe, podívat se na své emoce jakoby z nadhledu a zkoumat je. Snažili jsme se je pochopit a tím posílit svá vlastní já, dospět. Každá písnička je o jiných emocích, všechny přitom v různých formách směřují k lásce.

Některé texty jsou anglické, jiné slovenské. Podle čeho jazyk pro ně volíte?

Záleží na tom, jak to jako textaři cítíme. Je to velmi přirozené, nekalkulujeme. Neříkáme si, co by bylo lepší.

Nikdy nekalkulujete?

Jednou jsme to udělali. Když nám na nové album chyběla ještě jedna písnička, řekli jsme si, že ji napíšeme ve slovenštině, bude taneční a bude to hit. Byli jsme přesvědčeni, že album potřebuje veselý slovenský singl. Vznikla skladba Dokola. Nevím, jestli z ní bude hit, ale v tomhle případě jsme jedinkrát psali takříkajíc na míru.

Co bude s kapelou dál?

K desce vydáme čtyři další videoklipy. Každý měsíc zveřejníme jeden a přidáme k nim i remixy skladeb. Zároveň v březnu vyjíždíme na turné, na němž se k nám v květnu přidá německá skupina Darjeeling. Bere nás na své koncerty do Berlína, Hamburku a Kolína nad Rýnem, my ji na oplátku do Bratislavy, Piešťan a Banské Bystrice.

Pak přijde letní festivalová sezona a v září odehrajeme koncerty, které jsme museli přesunout z jara. Přitom začneme chystat třetí album, které bychom chtěli nahrávat v zimě.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám