Hlavní obsah

Zpěvák David Deyl: Nejvíce mi sedí zamilované písně

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Čtvrté autorské album zpěváka Davida Deyla, nazvané Tvůj signál, není jen tak ledasjaké. Jsou na něm písně, které nazpíval v češtině, stejně tak skladby s texty ve španělštině. Ty nahrával s držitelem čtyř prestižních hudebních cen Grammy, zvukovým inženýrem Nicolásem Ramirezem. Deska vznikala u nás i ve Španělsku.

Foto: Ondřej Pýcha

David Deyl získává stále více fanoušků v zemích, v nichž se hovoří španělsky. Připravuje španělskou verzi alba.

Článek

Album s původními písněmi jste vydal po pěti letech. Změnilo se vaše skládání?

Můj pohled na svět se mění a vyvíjí s každým dalším rokem. Myslím si, že jsem si především udělal jasno v životních hodnotách. Posunul jsem se ale i hlasově.

Těsně před příchodem covidu-19 jsem nahrál muzikálové album Melodie mého srdce, které vyjde v reedici a na němž bude navíc i můj duet s Kateřinou Kněžíkovou, kterou považuji za nejlepší českou mezzosopranistku současnosti. I díky jeho realizaci mám větší hlasový rozsah, můj hlas je silnější a ve zpěvu jsem si jistý.

Přiznal jsem si také, že mi nejvíce sedí zamilované písně. Vím stoprocentně, že nebudu rocker ani písničkář, a že nebudu zpívat o tom, že jsem si koupil kočičku a k tomu rolničku, tedy s texty, které u lidí nejvíce fungují, protože si dělají z něčeho legraci.

Nelákají vás?

Vůbec ne, nikdy jsem se jim ani nepřiblížil. Nikdy jsem nekalkuloval. Jsem teď ve vodách, ve kterých je mi dobře. Nadchl mě nedávno vydaný duet Alejandra Sanze a Erose Ramazzottiho Sono. Těm frajerům je už přes padesát let a pořád zpívají zamilované písně.

Vztahy jsou totiž téma, které je nevyčerpatelné. Pořád je o čem zpívat a já se v tomhle tématu našel. Jsem romantický zpěvák, mám rád velké klenuté melodie.

Hovořil jste o tom, že jste si ujasnil životní hodnoty. Jaké teď u vás vedou?

Když jsem před dvanácti lety začínal, můj sen byl mít plakáty v časopise pro teenagery Bravo. Chtěl jsem, aby po mně holky šílely a abych se jim podepisoval na všechny části těla.

Dnes jsem rád za každou ženu, která si koupí lístek na můj koncert nebo si koupí mé album. Jsem nadšený i z toho, že za mnou přijde téměř osmdesátiletá paní a chce můj podpis.

Přistupuji ke všem fanynkám stejně. Těší mě, že přišly a poslouchají mé písně. Bez rozdílu věku jsou jimi motivovány k tomu, aby je poslouchaly i na streamingových službách. Stahují si je a díky tomu mám skvělá čísla. Jsem tak schopen konkurovat rapperům, kteří mají na těchto službách největší počet přehrání.

Myslíte, že vaše starší fanynky poslouchají vaše písničky na streamingových službách?

Ano, vím to z jejich vyprávění. Některé neměly ponětí, že něco takového existuje, ale po návštěvě mého koncertu se rozhodly si je nainstalovat a poslouchat mé písně z nich.

Neustále hovoříte o ženách. Muži vaši hudbu neposlouchají?

Více než devadesát procent návštěvníků mých koncertů a posluchačů na streamingových službách jsou ženy ve věku pětatřicet až pětapadesát let. Jsou mezi nimi i takové, které jezdí na mé koncerty po republice vlakem a přespávají v hotelech nebo penzionech. Moc si jich vážím.

Chodí ale i pánové, většinou jako doprovod žen. Mám dokonce pocit, že jejich počet stoupá, že už se přestávají stydět chodit na romantického zpěváka.

Myslíte, že se styděli?

Myslím si, že raději šli na koncert Kabátu nebo jiných rockových kapel. To je víc pro chlapy. Teď se ale nechávají svými partnerkami přivést i na má vystoupení, čehož si cením.

Vaše písničky jsou o vztazích. V hudbě je to téma probrané snad ze všech možných stran a úhlů. Nacházíte v něm ještě něco nového?

Já sám skládám hlavně hudbu. Autorem většiny mých textů je Tomáš Roreček, ale na nové album pro mě dva napsal i Vladimír Kočandrle, bývalý člen skupiny OK Band a dnes šéf vydavatelské společnosti Warner Music.

Jako textaře jsem si ho objevil na albech Daniela Hůlky z konce devadesátých let. Jeho práce mě velmi oslovila, je pro mě básník, reprezentant silné textařské generace, která u nás v devadesátých letech byla. Jsem rád, že si jako šéf velké vydavatelské společnosti udělal čas a texty mi na nové album napsal.

Dříve byly v mých textech pouze mé zkušenosti. Dnes čerpám i z příběhů kamarádů, které mám rád a na nichž mi záleží. Vyslechnu si je, snažím se jim poradit, ale nenechávám to v sobě. Na základě některých příběhů skládám hudbu a dávám je ke zpracování textařům.

Na albu jsou i písně s texty ve španělštině. Proč?

Před nějakým časem jsem zjistil, že se mi ve španělštině skvěle zpívá. Vedle italštiny je to nejzpěvnější jazyk na světě. Náhoda mi navíc poslala do cesty šikovného textaře Daniela Leona, Španěla, který žije v Čechách. Má španělský pas, španělskou mentalitu, skvělou slovní zásobu a talent.

Jeho texty ocenil i Nicolás Ramirez, zvukový inženýr mé desky. Líbily se mu dokonce tak, že jsme se domluvili, že natočíme španělskou verzi alba. Nabral jsem už totiž dost fanynek ze zemí, ve kterých se mluví španělsky. Na konci července dokonce jedna z nich, Nelly Padias, přeletěla z Bogoty na můj koncert na zámek Líšno. Jen na ten jeden koncert.

Kolik fanoušků v zemích, v nichž se mluví španělsky, máte?

Jsou jich stovky, možná tisíce. Zaujal je můj repertoár a já se téhle cestě chci více věnovat. První plány mi ale bohužel zkazil covid-19.

Měl jsem na půl roku zamluvený pronájem bytu v Madridu. Chtěl jsem tam své písně se španělskými texty hrát lidem, třeba i jen tak na ulici. Bohužel se to neuskutečnilo, ale podařilo se nám alespoň část alba natáčet na Mallorce.

Byl to nápad Markuse Trana, producenta mé desky. Chtěl, abychom při práci na písních se španělskými texty byli ve španělském prostředí. Navíc odtamtud pochází můj textař Daniel, takže nám ten ostrov ukázal. Písně s českými texty jsme skládali v Krkonoších.

Jak jste se dostal ke spolupráci s Nicolásem Ramirezem?

Na základě mého projektu Naděje se vrátí, kdy jsme během pandemie pomáhali s Charitou Česká republika rodinám, ve kterých zemřel někdo v produktivním věku. Pro mix písně Naděje se vrátí jsme s Marcusem Tranem oslovili právě jeho. Poslali jsme mu demosnímek a on nám napsal, že tu práci udělá. Nakonec se mu ta písnička natolik líbila, že když jsme mu řekli, že bychom s ním rádi pracovali na celém albu, souhlasil.

Trvalo to rok, protože je velice zaneprázdněný. Jezdí jako zvukař na turné s velkými jihoamerickými hvězdami, a písně pro mé album míchal na hotelích v době, kdy měl čas. Nebyl to problém, protože dobrá technika je už dnes snadno přenosná. Nakonec nám dal slevu, jelikož měl pocit, že mu ta práce trvala moc dlouho.

Chystáte křest alba?

Ano, chtěl bych ho udělat. Termín ale ještě neznám, protože čekám. Vše totiž nasvědčuje tomu, že bychom za prodej mohli brzy dostat zlatou desku. Až bude jasné, že ji máme, udělám křest, na kterém to ocenění převezmeme. A rád bych na něj pozval Nicoláse.

Reklama

Výběr článků

Načítám