Máš už dneska za sebou vícero rozhovorů pro různá média a já teď přicházím jako poslední. Jakou nejlepší otázku jsi dnes dostal?

Obecně se lidi hodně ptají, proč telefonní budka, proč "Hovory domů". Proč Anglie. A to je vlastně hřebíček udeřený na hlavičku, protože to se všechno vztahuje k mým posledním třem čtyřem rokům, kdy jsem fungoval mezi Prahou a Londýnem. Dost často padají chytře položené otázky k těmto tématům a já se musím vždycky dobře zamyslet, co odpovědět. Takže tyhle otázky jsou dobrý, ty mě baví.

No, pár jich tady taky mám. (smích)

(smích) Dobře, tak to mám radost.

Když jsem poslouchal "Hovory domů" znovu a znovu, byla jedna z věcí, které jsem si z toho odnesl, ta, že tam jsou dobré texty, které jsou opravdu o něčem. A nejvíc ze všeho to podle mě platí pro "Aspoň jednou", protože s tím se minimálně naše generace (oba jsme ročník 1989) může hodně ztotožnit. Jak tam zpíváš, že jsi ve škole strávil milion let, a stejně z toho nic nemáš. Ta ztráta iluzí a střet s realitou. To bude mnoha lidem povědomé.

Děkuju moc. Ten text jsme napsali společně s Ondrou Fiedlerem a taky Pokáčem. Jeho ústředním tématem je štěstí, byť to po prvním poslechu nemusí být patrné. V písni ale zpívám: "Místama se mi stává, že se na tebe namotávám, teď by se hodilo, aby jsi tu bylo o trochu víc". Tahle zápletka se odehrává v bridgi před posledním refrénem, takže jestli někomu hlavní myšlenka utekla, zkuste se do textu pořádně zaposlouchat. Přesně, jak jsi říkal, myslím, že spousta lidí z naší generace by se z mnoha důvodů mohla s textem ztotožnit.

A bude z "Aspoň jednou" singl?

Nóóó, to ti teď nedokážu odpovědět, protože kandidátů na další singl je víc. Určitě je to jeden z favoritů, ale mám tam ještě další tři čtyři, nad kterými taky přemýšlím, protože se ukazuje, že moji rockovější polohu má taky dost lidí rádo. Což je něco, za co jsem moc rád, protože z něj hodně vycházím.

A když jsi to album dával dohromady, měl jsi v hlavě nějaký koncept, jak by mělo vypadat a znít, nebo jsi šel spíše kousek po kousku, že jsi dodělal jednu písničku, potom druhou a postupně jsi je seskládal dohromady?

My jsme s producentem Ondrou Fiedlerem, který se na tvorbě alba velmi výrazně podílel producentsky, textově i hudebně, vybírali z celkem možná až padesáti věcí. Často to byly nedokončené skici, rozdělané jak textově, tak hudebně. Postupně jsme došli k tomuto výběru songů na album. A aniž bychom si to uvědomovali, přirozeně se nám podařilo dát k sobě písničky, které se podle nás k sobě opravdu hodí. Chtěli jsme dát dohromady plnohodnotné a kompaktní album, na kterém skladby k sobě budou zapadat jak zvukově, tak tematicky. S tímto výběrem jsme pak odjeli do Anglie a tam ho nahráli. Záměrně jsme na desku přidali i "Cider intro" nebo poslední song "Doktor / muzikant", aby to bylo autentické, opravdové. Když totiž vydáváš singly, musíš jít hodně za tím, aby fungovaly na první dobrou, ale na desce máš možnost ukázat své různé polohy, jak lyrické, tak hudební. A toho jsme chtěli dosáhnout a já myslím, že se nám to i podařilo.

A to je přesně to, nad čím jsem hodně přemýšlel. Ukazuješ tam totiž různé polohy. Třeba "Jablko / skořice" je spíše takový šeptající song, zatímco v "Nevim" jdeš zase hlasem hodně nahoru. Proto mě zajímalo, jestli ten přístup byl založený spíše na tom "Koukej, co všechno umím", nebo jestli byl záměr stvořit kolekci, která má jednolitý tvar.

Určitě to nebyl účel, jak naznačuješ, ale když nad tím teď přemýšlím, tak se nám asi i povedlo tohoto bodu dosáhnout. Nám šlo spíše o rozmanitost, aby to album nezačalo nudit po prvních třech písničkách a nepřestával jsi mu jako posluchač věnovat pozornost, protože si řekneš, že už jsi tam slyšel všechno. A ti, kterým se podaří do něj dostat, objeví nejenom moje hlasové polohy, ale i různé hudební styly, což mám rád. Jsem velký fanoušek indie rocku, rocku, ale i toho aktuálního, co se ve světovém popu děje. Třeba Billie Eilish je skvělým reprezentantem toho, o čem se bavíme. Ta totiž jednu písničku šeptá a pak se třeba na novém albu ukazuje v úplně jiných polohách.

K tebou zmíněné skladbě "Jablko / skořice": ta vznikla tak, že Patrick James Fitzroy nahrál akustickou kytaru, já ji současně i nazpíval a snažil jsem se na tu nahrávku přenést emoce, které jsem v tu chvíli cítil. Ale nebylo to tak, že bych si říkal: Chci teď v téhle písničce znít jinak než právě v "Nevim" nebo nějaké jiné. Spíše to šlo přirozeně z nás.

Tuto desku jste nahrávali ve studiích v Praze, v Berlíně i Londýně. Když čtu interview s kýmkoliv, kdo se rozhodl natáčet mimo republiku, většinou mluví o tom, že v tom zahraničním studiu je to lepší než u nás, ale málokdy jde do detailu. V čem to tedy je? Je to lepší servis? Větší výběr nástrojů? Nebo co za tím přesně vězí? A hlavně - dokážeš vlastně přesně říct, jak se liší studio v Berlíně od toho v Londýně?

To je dobrá otázka, děkuju za ni. Nemyslím si, že se jedná o konkrétní věc. Například po stránce technického vybavení se to hodně vyrovnalo, i když Snap studio, kde se nahrál základ desky, je opravdu na špičkové úrovni. Je to ale hlavně velmi důležité pro nás, pro muzikanty. Protože když jdeš do studia, o kterém víš, že tam mají klavír od Eltona Johna, že tam byl Liam Gallagher a že čtrnáct dní před tebou v tom londýnském studiu natáčel desku Ronnie Wood z The Rolling Stones, tak to na tebe působí. Pro mě bylo navíc důležité, že jsem tam byl s velkou spoustou šikovných lidí od nás i z Anglie. A jak víš, já jsem vždycky k té britské scéně hodně vzhlížel a vždycky jsem si přál v takovém studiu nahrávat. Takže to, že jsme tam byli s Ondrou Fiedlerem, s Matyášem Vordou, s Davidem Žbirkou a Patrickem Jamesem Fitzroyem, to byl můj splněnej sen. Uzavření jedné kapitoly, kdy jsem mezi Prahou a Londýnem žil. A když se bavíme o těch technických věcech, doporučil bych zaměřit se na zvuk bicích, pro který jsme si do toho Londýna tak trochu přijeli. Ten je pro "Hovory domů" velmi signifikantní a posluchač díky tomu možná pochopí, že pořád stojí za to do Londýna za takovým soundem zajet.

V Berlíně je to, myslím, co se týče kvality zvuku, podobné. Je super, že je blíž, tam jsme se s Fíďou (Ondřejem Fiedlerem - pozn. aut.), jeho přítelkyní Annabelle a mojí ženou Lindou na nějaký čas přemístili a tvořili tam. Berlínská scéna je nám určitě také blízko.

Všechny věci, které jsme pak natočili ve kterémkoliv z těch tří měst - Prahu jsem sem zařadil tak trochu automaticky, protože tu žijeme -, jsme potom vzali do Londýna a tam ještě řadu z nich opět znovu přehráli. Například bicí jsme točili kompletně jenom ve studiu Sono. Spousta věcí se tak hodila do koše a začali jsme znovu. Hudebně se to tam taky dotvořilo do té finální podoby, jakou jsme si přáli.

Ok, tak to jsem rád za vysvětlení, protože moje navazující otázka byla zjistit, který song vznikal ve kterém městě.

Třeba "Každý ráno" vzniklo v Berlíně, "Listí ve větru" zase v Praze. To je mimochodem asi jediná písnička, která je nahraná úplně čistě na telefon bez úprav. Třeba některé zpěvy na desce jsou ještě z Berlína, ale ten základ - bicí a hlavní část nástrojů vznikala až v Londýně, protože jsme chtěli, aby to mělo jednotný zvuk.

Jsi rád, že zpíváš česky?

Určitě ano. Byla to dlouhá cesta, kterou jsem k tomu musel ujít, ale teď jsem opravdu moc rád, že mi vyšla česká debutová deska.

Proč se na to ptám - koukal jsem na tvůj starý rozhovor s Tomášem Poláčkem, kterého sice osobně neznám, ale jsem jeho velký fanda ještě z doby, kdy psal své šílené a zároveň úžasné reportáže ještě do Magazínu Mladé Fronty DNES. A on se tě na to tehdy ptal taky. Tvoje odpověď zněla, že je to pro tebe stále obrovské dilema a že jsi s tím dlouho zápasil, zda se do té češtiny dát, nebo ne. A jelikož ten rozhovor je rok starý, byl jsem zvědavý, co mi odpovíš s tímto časovým odstupem na stejný dotaz. Jsi s tím jazykem už nyní opravdu komfortní?

Myslím, že ano. V češtině je znát každý týden navíc, který s ní zpěvák pracuje. Dříve mi lidi říkali, že na mně jde slyšet, že jsem dlouho zpíval anglicky, ale teď spíš cítím, že když to říkají, je to jen taková jejich argumentační věc. Věřím, že na nahrávce to tolik slyšet není. Poslední čtyři roky jsem na češtině intenzivně makal a přijde mi, že to jde na výsledku slyšet.

To jsi mi skvěle nahrál, protože v tom stejném rozhovoru jsi právě vysvětloval, že nějaké tři čtyři roky jsi pracoval na tom, aby ti ta čeština šla z pusy lépe. Já jako posluchač ovšem asi nedokážu úplně rozpoznat, zda to předtím bylo horší než dnes. Chci tě proto požádat, zda bys byl schopen ukázat nějaký konkrétní příklad toho zlepšení.

Každý má svůj osobitý hlas. A já třeba hodně vzhlížím ke generaci, kterou reprezentuje třeba…

(skáču do řeči a jako jeden proneseme): Vláďa Mišík.

A snad to nevyzní namyšleně, ale myslím si, že mám takový, řekněme, větší hlas a s tím je potřeba pracovat hodně specificky. Asi ti nedokážu úplně zazpívat ten rozdíl, ale zkusím to vysvětlit tak, aby to pochopili i čtenáři. U některých zpěváků se říká, že spíš deklamují, než že by se pěvecky pouštěli do nějaké ekvilibristiky. V mém případě je to jiné a vychází to asi z toho, že vzhlížím k té britské scéně - U2, Coldplay a podobně. Nebo třeba Ed Sheeran je toho typickým příkladem. A tam jsou velké melodické změny ve zpěvové lince. Skáče se tam o x tónů, jsou tam třeba falzety a to já mám hodně rád.

V angličtině se mi tento typ zpěvu v sobě podařilo objevit. A jestli říkáš, že to tam teď neslyšíš, pokusím se tě trošku navést. Třeba ve sloce v "Aspoň jednou" v podstatě taky spíš mluvím, deklamuju, rozhodně pěvecky neexhibuju, ale pak přijde refrén a já (začne zpívat) "Aspoň jednou...". A tam právě slyšíš ten obrovský skok, kdy jdeš z plného hlasu do falzetu. Člověk na to musí mít nějakou hlasovou průpravu. A to je právě ten příklad toho, že se s češtinou snažím, z mého pohledu, pracovat. Snažím se si ty změny uvědomovat, přemýšlet nad nimi. A když takto zpívám, zní to přirozeněji. I tak se ale pořád snažím, aby v tom byl takový ten indie-feeling, respektive aby to trošku znělo tou alternativou a nebylo to až moc školené. Odpověděl jsem tímto?

Určitě, dozvěděl jsem se teď něco nového a věřím, že čtenáři taky. Nicméně trošku jsi mi vzal ještě předtím z pusy toho Mišíka. Vím, že jsi jeho velký fanoušek. Snažil ses na svém albu o nějakou referenci na něj?

Narážíš tím asi na "Listí ve větru", což je taková krylovsko-míšíkovská věc, je to vlastně odkaz na to české písničkářství. Textově mi tam velmi krásně pomohl Matěj Coufal, což je designér, který pracuje s mou ženou. Na té hudbě jsme spolupracovali spolu, textově to dotáhl zase on a je to tedy odkaz na to období, které mě v české hudbě hodně baví. Dali jsme tomu tak trochu i retro zvuk a budu to určitě dělat častěji. Asi jsi to z toho vytušil, že?

Trochu jo. Taky jsi ale někde říkal, že máš doma nachystané tři desky v angličtině.

(začne se smát)

Tak jak to teď s nimi vypadá, na co se čeká?

No, já jsem si tím strašně naběhl. Někde jsem prohlásil, že v šuplíku mám napsanou velkou spoustu písniček. A je možné, že se třeba někdy potkáme znovu s No Distance Paradise a některé použijeme, je možné, že - jak to často dělám - některé nabídnu i jiným interpretům, jestli o ně bude zájem. Je možné, že třeba sám jednou vydám ryze anglickou desku... Na rovinu nad tím ale teď tak nepřemýšlím, protože teď žiju tou českou a tyhle věci jsou starší. Ono to tak často je, že ty nápady kontinuálně zaznamenávám. V té angličtině to jde trochu jinak, možná i lehčeji, ačkoliv... Možná bych to měl říct spíše jinak - je to prostě jiné skládání, protože ta práce s českým jazykem je opravdu náročná. Možná proto ani nevychází tolik českých desek v tomhle žánru.

To máš pravdu. My jsme zrovna před pár dny měli sraz s kolegy z musicserveru, kde jsme řešili, které album asi letos uzme pozici toho nejlepšího z česko-slovenské scény v naší výroční anketě. A zjistili jsme, že asi nemáme jednoznačného favorita.

A máte to jako česky zpívané nebo v Česku a na Slovensku vzniklé? Protože já si třeba myslím, že anglicky zpívaných desek, které vznikly v našich krajích, je za letošek dost. O tom jsem přesvědčený. Ale těch česky zpívaných a fakt vkusných věcí, které si člověk poslechne s radostí, nenajdeme zase tolik.

Tak tak, jde tam obecně o to, aby byly od českých nebo slovenských umělců, ale na jazyku, ve kterém se na nich zpívá, nezáleží. Nebude to jednoduché rozhodování. Ale další věc, co mě zajímá, je role vydavatelství ve tvé tvorbě. S kapelou jste bývali pod X Production od Dana Trávníčka, což mimochodem není nikdo z mé rodiny, zatímco teď vydáváš pod BrainZone. Je to lepší PR, pomoc s organizováním koncertů, servis, jaký máš? Nebo v čem je vlastně rozdíl?

(zamyslí se) Dan Trávníček je pořád jeden z mých nejbližších kamarádů v mém životě, mám ho strašně rád a tímto ho moc zdravím. On by asi nechtěl, abych tady o něm nějak otevřeně hovořil, ale vážím si ho za jeho neuvěřitelný přehled v hudebním světě a taky za to, že je vůbec v mém životě. Vážím si toho, že se s ním můžu pořád potkávat, i teď si často voláme. A vydavatelství BrainZone je dobré třeba v tom, že když teď nedávno vydával Dan nové Southpaw, BrainZone hodně pomohli s PR a dalšími věcmi. Oni běžně vydávají spíše mainstreamové kapely jako třeba Chinaski, zatímco Dan dělá jenom to, co ho baví, což byli právě i No Distance Paradise a...

(skáču do řeči) Jo jo, to vím, ale ptal jsem se spíš na ten servis pro umělce.

V tom je to na BrainZone určitě jinak, protože třeba na PR tady mám hned tři lidi, mám tady speciální booking agentku, což je Hedvika Šmolíková, mám tu lidi, kteří se mnou řeší kreativní proces a můj repertoár, mám tady lidi, kteří mi pomáhají s dlouhodobějším hudebním a osobním vývojem, a také tady jsou lidi, kteří jsou schopni řadu technických věcí zařídit, takže jak říkám, je to jedna velká firma, která se věnuje čistě hudebnímu managementu, zatímco Dan Trávníček a jeho X Production je společnost, která se zabývá celou škálou věcí pro spoustu firem od reklamní po IT sféru a s umělci tam všichni dělají proto, že je chtějí primárně podpořit a pomoct jim k tomu, aby jejich hudba mohla vůbec vzniknout.

(skáču do řeči) Jo jo, koukal jsem na jejich portfolio...

Rád bych ještě dodal, že je tady teď hodně lidí, kteří si na té mojí desce hodně mákli, a já jim za to moc děkuju.

Ještě tedy k ní - mám tady pár dotazů na téma "Proč na té desce jsou věci tak, jak jsou". První z nich jsou skity, tedy ty mezihry. Proč ses rozhodl je na album dát?

Protože mi přišly autentické. "Hovory domů" mají trochu nabourávat to, jak v Česku vnímáme pop. Je tam třeba audiozáznam toho, jak jdu s klukama po pár ciderech z hospody. Pak je tam písnička z mé rozlučky se svobodou. Tady jsem moc rád, že se nám podařilo získat zvukový záznam z videa, který tam někdo natáčel. Chtěl jsem zkrátka, aby to album znělo, že je opravdové. Nechtěl jsem zpívat jen o těch hezkých, líbivých věcech, ale jít trochu pod povrch. To podle mě souvisí s těmi různými mezisongy, které tam jsou. Vzniklo to všechno tak přirozeně, nebyl to žádný šílený kalkul, kdy bychom si říkali: Dáme to tam a bude to hrozně super. A podle mě to k dílu, které je trošku koncepční, patří.

A ta část, kdy ses rozhodl v těch textech na moment přejít do angličtiny, vznikla jak?

Taky přirozeně. Myslím, že poprvé jsme to udělali právě s Benem Cristovao, kde je právě to "I don’t know". Ta fráze "I don’t want to be your friend" napadla Ondru Fiedlera a myslím, že to byla jeho snaha reagovat na ten příběh, který je v textu "Jablko / skořice" celkově. Podle mě jsou určité fráze v angličtině, kterým by už člověk v dnešní době měl rozumět. A na druhou stranu to nebylo tak, že by to byly nějaké anglicismy, kdy bychom je tam dávali nějak na sílu, aby to znělo cool a zasáhlo to nějakou věkovou skupinu.

Musím přiznat, že přesně takový dojem jsem z toho ale měl. Trklo mě to právě už dříve u Bena, který je asi první, který s tím u nás začal...

(skáče do řeči) Ano, to je pravda.

Já jsem právě v tomto už asi starší generace, protože ve chvíli, kdy poslouchám česky zpívanou desku a slyším něco takového, tak mě to z toho úplně vytrhne...

A to se ti stalo i v mém případě?

Ano.

OK, takže jsi to tam měl. Je to dobrá zpětná vazba, protože já jsem si přál, aby to tam jenom tak prošlo. Abys třeba vnímal, že je tam ta změna z češtiny do angličtiny, ale aby tě to úplně nevyvádělo z konceptu.

A ještě tedy k Benovi - jak ta spolupráce na "Nevim" vznikla? A byl záměr, že se ten Benův příspěvek v songu vůbec nerýmuje?

S Benem se známe dlouho. Poprvé jsme se potkali v Lucerně, kde Paulie Garand křtil svou studiovku "Dank", na které oba máme svůj feat. Já tam mám "Srdce z ledu" a on zase "Past Pt. 3". Tehdy mi Ben řekl, že až budu mít nějaký song, za kterým si budu stát, tak ať mu ho pošlu, protože by rád spolupracoval. To pro mě byla velká pochvala, protože si Bena hodně vážím za to, že fakt maká a jaký kus cesty ušel. To mi přijde naprosto neuvěřitelný.

A když jsme s Ondrou měli hotovou první verzi "Nevim", poslal jsem mu ji. Jemu se zalíbila a poslal nám svou část. Nám to přišlo super, tak jsem si řekli: Pojďme to dodělat a vydat. Ale určitě to nebylo tak, že bychom ho nějak opravovali, protože tak se to většinou ani nedělá. Když někdo někoho požádá o spolupráci, buď je spokojen s tím, co ten druhý přinese, nebo ne. Je možné o tom třeba trochu diskutovat, ale tady mi to přišlo super tak, jak to je, a z mé strany jsem vůbec neměl potřebu na tom cokoliv měnit, protože je to z mého úhlu pohledu super práce od Bena a já mu za to moc děkuju.

A proč jste na album nedali třeba singly "Vedle tebe", "Všechno, co se mělo stát" nebo "Mrtví kluci", kteří pojednávají o drogově závislých? Podle mého soudu to jsou kvalitní věci a deska by díky jejich zařazení byla ještě hitovější.

Je to možné. My jsme ale chtěli zachovat kompaktnost zvuku, což by tady znamenalo, že ty písničky musíme znovu přetočit. Zároveň jsem měl pocit, že je na mém YouTube kanálu nebo na Spotify slyšelo už dost lidí, a tak bychom už málokoho překvapili, kdybychom je prostě dali na desku. A taky nám přišlo, že je prostě frajeřina je tam nedat a místo toho přijít s další dávkou hotových, nových věcí. Je to ale častý dotaz i ze strany fanoušků, lidi mi píšou nejčastěji kvůli "Vedle tebe", což je pro mě zase známka toho, že ty skladby mají rádi a ony tak samy o sobě můžou obstát.

A navazující dotaz - jak se stalo, že "Tvůj svět" je tam v singl verzi bez Lucky Bílé? Chtěli jste cíleně udělat pomalejší verzi, nebo tam byly i nějaké právní konsekvence, kdy byste jí například museli dát nějaké procento ze zisku a podobně?

Přál jsem si akustickou verzi téhle písně na albu mít, je pro mě důležitá. Díky ní jsem získal velkou spoustu posluchačů, kteří chodí na mé koncerty, a já ji takto, v akustičtější podobě, hraju na svých koncertech. A přišlo mi super ji v této úpravě dát na album, protože jednak už mám pocit, že všichni už znají tu originální, a zároveň je to tři roky stará písnička, která by už v té původní variantě nebyla tak úplně aktuální. A ta akustická je navíc ještě speciální tím, že tam hraje Jan Steinsdörfer z Chinaski na klavír. Přišlo mi, že se to aranžmá k tomu hodí a že lidi, kteří třeba ještě nechodí na mé koncerty, tuto úpravu ocení.

Jasně, to dává smysl. Tento song původně vznikl pro komedii "Přes prsty", což je dle mého jeden z mála opravdu povedených českých filmů z posledních let...

(skáče do řeči) Děkuju moc, toho si vážím.

... a mě by zajímalo, jak vlastně vzniklo, že tam právě Lucie Bílá zazpívá? Je to totiž poměrně nečekané spojení. Souvisí s tím nějak skutečnost, že s ní v roce 1986 spolupracoval tvůj tatínek ještě v době, kdy si říkala občanským jménem Hana Zaňáková?

Ne ne, to bylo trošku jinak. Táta se s ní tehdy snad jen potkal, ale podle mě o sobě vlastně nevědí. On tehdy hrál se svou kapelou T.R.T. v Českém rozhlase a nějak se s ní tehdy minul, ale s tou aktuální situací to nemá nic naprosto nic společného. Vlastně ani nevím přesně, v jakém roce to bylo, budu to muset od táty přesně zjistit.

Bylo to tak, že já jsem pro Lucku dříve napsal a produkoval song na její desku, něco pro ni napsal i scenárista filmu Petr Kolečko. Pak jsem pro snímek "Přes prsty" komponoval scénickou hudbu s Viliamem Bérešem a potřebovali jsme titulní píseň. Kreativní producent Dan Strejc spolu s Petrem tehdy přišli do studia a já jim pustil "Tvůj svět". Říkali, že se jim to líbí, že by z toho mohla být i titulní skladba k filmu, ale že by to chtělo, aby to byl duet. Petra napadlo oslovit Lucku Bílou se slovy: "Když někdo, tak prostě nejlepší zpěvačka u nás." A nám to přišlo jako super nápad - takto spojit indie interpreta, jako jsem já, právě s ní, protože to by nikdo nečekal. Poslali jsme to tedy Lucce, té se to moc líbilo a za týden jsme to nahráli. Netušil jsem, co se stane.

Dneska má "Tvůj svět" na YouTube asi 4 miliony zhlédnutí, na Spotify třeba 2 miliony a já vidím, kolik poslechů bude mít týdně. Chodí mi po pravdě hodně zpráv od lidí a i díky tomu jsem si uvědomil ten přesah českého textu. Samozřejmě tomu pomohlo i to, že ten film byl dobrý a úspěšný i z pohledu návštěvnosti v kinech a já tím pádem i začal vnímat některé věci v trochu jiným světle.

Jaká Lucie je? Vždycky mě zajímalo, jestli ten mediální obraz, který tvoří, je stejný jako realita.

No, vzhledem k tomu, že já moc nesleduju televizi nebo bulvár, neměl jsem ji jakkoliv zafixovanou. Ale i když si dokážu představit, že lidi mají, řekněme, nějaký obrázek o ní, moje zkušenost je taková, že jsem se s ní setkal jako s absolutním profíkem, který nahrál ani ne za hodinu všechno to, kvůli čemu já jsem zabookoval studio na celé odpoledne. Lucka tam přišla, zazpívala to perfektně, chovala se neuvěřitelně skromně, mile, s přátelskou energií a profi přístupem, takže za sebe nedokážu vůbec posoudit, jaký je je její veřejný obrázek a s čím ji vlastně mám porovnávat.

Zkusím to za sebe trošku upřesnit - já ji vždycky vnímal tak, že je to typ člověka, který vejde do místnosti, začne se se všemi objímat a říkat jim "Miláčkové moji". A to je mi osobně strašně proti srsti, protože mi to nepřijde upřímné. Proto by mě zajímalo, zda je to je to jen maska, nebo jí křivdím.

Hele, byla strašně milá, fakt jako přirozeně milá. Já si jí od té doby moc vážím a respektuju ji za to, protože to byla velmi příjemná a profi spolupráce. A i následně ten song hodně podpořila a pomohla mu, proto si myslím, že nebýt jí, tak mě ani tu skladbu tolik lidí nezná. Jak ke mně, tak k mé ženě i lidem z mého týmu se chovala moc hezky.

A máš někoho dalšího, koho bys chtěl oslovit ke spolupráci?

To ti teď nedokážu říct. Na tom albu je spolupráce s Benem, s Pauliem Garandem, je tam tam ten song "Doktor / muzikant", kde se objevuje Mirai a fiedlerski, a to jsou všechno moji kamarádi z mého okolí a zároveň lidi, se kterýma pracuju. Vždycky mi přijde super, když spolu dělají lidi, kteří to mají podobně, a ty jsem se snažil dát i na album. Až bude nějaká další deska, jsem otevřený v podstatě všem možným spolupracím, ale v tuhle chvíli jsem vděčný za to, že ty věci jsou takové, jaké jsou.

Pojďme tedy ještě k tomu tvému dilematu doktor, nebo muzikant. Je zřejmé, že nad tím stále hodně přemýšlíš, a mě by zajímalo, jaký jste si vytyčili s tou deskou cíl. V jakou chvíli si řeknete: Ok, album je úspěšné, pojďme dělat na dalším, nebo naopak. Bavíme se tady o nějakém konkrétním umístění v hitparádě? O počtech prodejů? Číslech na streamu? Plném klubu? Kdy si řekneš: Ano, povedlo se to?

Nóó, doktor, nebo muzikant. To je otázka, co? Je to těžké. Když člověk investuje tak strašně moc času do toho, aby vystudoval medicínu... (odmlčí se) Za mě to trošku teď vyřešila ta pandemie, kdy jsem se zhruba na rok ocitnul v nemocnici, aniž bych to plánoval, a zjistil jsem, že je možné dělat obojí. A shodou okolností jsem zhruba čtrnáct dní zpátky (rozhovor jsme pořídili koncem listopadu - pozn. aut.) byl zjistit okolnosti zápisu do oboru Všeobecný lékař a rád bych začal aspoň dvakrát týdně do ordinace docházet. V posledním půlroce to totiž kvůli finišování desky moc dobře nešlo, ale rád bych se tomu věnoval.

Moc bych si přál, aby bylo možné věnovat se oběma dvěma věcem, protože si myslím, že to je super kombinace. A rád bych tady zmínil svého kamaráda 7krát3, který je fyzioterapeut a zároveň zpěvák. Myslím si, že jsou určité obory medicíny, kde by to stoprocentně skloubit nešlo. Ale když jsi obklopen kolegy a dozorujícími lékaři, kteří mají pochopení, věřím, že by to jít mohlo. Přijde mi to totiž jako zajímavá a potřebná práce.

Slyšel jsem, že i Petr Ostrouchov, který se kromě hudby věnuje i právničině, ti s tímhle rozhodováním pomáhal. A protože jsi ještě nečetl moji recenzi, prozradím ti, že mi to taky nedalo a sám jsem k tomu zkusil dát svůj pohled na věc. Ale zatím ti neřeknu, co jsem tam napsal. (smích)

Tak to se těším, až si to přečtu. (smích)

Pojďme se ale ještě vrátit zpátky k těm cílům, ať si i čtenáři mohou představit, co prožíváš. Když si vezmeme situaci, že jsi slavný pořád zhruba stejně jako teď - a teď nechám na tobě, jestli myslíš, že je to hodně, nebo málo -, dokázal by sis ve chvíli, kdy by ti plynuly příjmy pouze z hudebního byznysu, obstarat veškeré životní potřeby, tedy nájem, jídlo, rodinu a tak dál? Nebo by sis i tak musel přibrat ještě nějakou druhou práci, abys to zvládal?

Mě hudba živí naplno od doby, co jsem dostudoval medicínu. Ale je důležité k tomu dodat, že tomu hodně pomáhá i to, že jsem dělal věci i pro ostatní, že jsem fungoval jako producent, že jsem skládal do reklam nebo do filmů, ale muzika mě živí. Teď se to ale mění v tom, že bych si přál, abych byl schopný uživit sebe a rodinu jen ze svého sólového projektu Marcell. Věřím, že je to na dobré cestě, ale to se všechno ještě ukáže. Záleží, jak bude deska úspěšná, jak bude vypadat turné, zda mě samotného to bude takto bavit a tak dál. Ono si to samo řekne, jestli je to úspěšné. Třeba teďka mě to baví strašně moc, mám z toho obrovskou radost a to je teď i měřítko toho, co pro mě znamená úspěch.

A jak s tímhle vším souvisí tvá práce pro Lenny a Debbi? Dlouho jsi hrával v jejich kapelách. Proč tyto spolupráce skončily?

Z časových důvodů. Sama Lenny má hodně koncertů a jsme pořád v kontaktu, zrovna dneska jsme si volali a řešili nějaké věci ohledně písničky "Lovers Do", kterou hrála v srpnu na Szigetu. A jelikož jsme na ní s Ondrou spolupracovali, probírali jsme, kde se ten song teďka objeví. Máme spolu super vztah a jsme pořád v kontaktu, jen už jsem nedokázal všechno časově skloubit dohromady, a tak jsem si musel vybrat. Ani toho času na skládání pro ostatní už tolik nemám. I když - jen v posledním roce jsem se podílel na písničce "No ne" pro Ewu Farnou, "Live. Laugh. Cry" pro Lenny nebo "Running Out Of Fucking Time" pro Annabelle...

(skáču do řeči) To je skvělý song!

Přesně. Nebo ještě "Yoyo" pro 7krát3. Takže to všechno jsem za poslední rok stihnul a to je to přitom mnohem méně, než jsem zvládal dříve. Moje priorita teď ale musí být jinde, a tak jsem se rozhodl, že letos chci hlavně makat na téhle desce, aby to bylo něco, za čím si můžu stát.

Dobře. A teď mi, prosím tě, řekni, proč vlastně skončili, případně mají pauzu No Distance Paradise? Na celém internetu jsem nenašel jediné vyjádření na toto téma!

Konec první části.

V druhé části rozhovoru se budeme s Marcellem bavit více o jeho skupině No Distance Paradise a cestách, na které se vydali všichni její členové. Rozebereme jeho lékařskou kariéru a vnímání pandemie, hudební vzory a setkání s nimi. Pobavíme se o tom, jaké to je žít v Londýně, jak Marcell přemýšlí nad politikou, jak bude vypadat jeho chystané turné nebo proč nemá tak silný vztah ke zvířatům jako zbytek jeho rodiny. A to vše již brzy!