Článek
Přístup k dokumentárnímu filmu, zejména tomu populárněvědeckému, se mění. Jakým směrem se nově ubírá?
Klasický vzdělávací přístup trochu ustupuje a centrem zájmu jsou ve vědeckých dokumentech velké příběhy plné emocí. Chceme se zabývat například tím, co znamená pro rodinu, když musí jeden nebo druhý partner a rodič odjet na měsíce do terénu. Ve společnosti Sandbox Films se snažíme, aby dokumentární snímky diváky bavily, aby tito dokázali navázat vztah s protagonisty.
Skvělým příkladem je kanadsko-americký dokument Erupce lásky. Příběh Katiy a Maurice poznával svět už za jejich života, než tragicky zahynuli 3. června 1991 s dalšími jedenačtyřiceti vědci a novináři u japonské sopky Unzen, kde je zaskočil pyroklastický proud.
Rozhodně to není klasický vzdělávací film. Je to příběh obrovské lásky ochucený trochou vědy. Ten dokument měl ohromný úspěch, byl na stovce festivalů na celém světě a posbíral několik ocenění. Především ale dostal do světového povědomí příběh výjimečné dvojice zamilovaných vulkanologů. Máme obrovskou radost, že se nyní chystá i hraný film. Jsem zvědavá, koho obsadí do hlavních rolí.
Když ti dva mluví o sobě a o sopkách, je to skoro netradiční milostný trojúhelník, v němž jeden vrchol zastupují majestátní sopky. Ve filmu figurují skoro jako osobnosti se svými rozdílnými charaktery.
Tvůrci nejspíš museli projít obrovský archiv. Otázkou asi bylo, jaké záběry vybrat.
Měli k dispozici velký archiv vědeckých kreseb sopek, jimiž se nechali inspirovat pro ručně vytvořené animace. K tomu měli dvě stě hodin kamerových záznamů, takový mix všemožných záběrů, ale bez zvuku. Obrovskou výzvou tak bylo, jak propojit obraz se zvukem.
Kde vzali zvukovou stopu?
Z rozhovorů, které dali Maurice a Katia různým zpravodajským programům, a z televizních archivů. Editoři odvedli obrovský kus práce, když procházeli jednotlivá interview a spojovali řečené s videozáznamy, které vědci natočili. Jediné, co měli pokryté, byly zvuky samotných vulkánů a jejich erupcí.
Postavili tedy tvůrci dokumentu celý příběh znovu?
Ano, občas museli zkoumat, kdo je ta mluvící hlava na černobílém filmu, a k ní pak přiřadit správný zvuk. Byla to detektivní práce. Dost jim v tom pomohl Mauricův bratr.