LIVE: Pokáč překvapil spojením s Unique Quartet a rozdával radost dospělým i dětem

Pokáč
Praha, Lucerna Music Bar
21. 3. 2024

Ačkoliv dokáže vyprodat i ty největší arény u nás či na Slovensku, mnohem více miluje Pokáč atmosféru menších klubů. A vzhledem k jeho popularitě a renomé si může dovolit uspořádat v některých své koncerty i tři dny po sobě, aniž by se musel obávat, že by bylo na některém z nich poloprázdno. Jeho písničky si totiž oblíbili fanoušci napříč generacemi, takže nebylo v útrobách Lucerna Music Baru výjimkou vidět množství malých dětí v doprovodu rodičů, ale i babiček a dědečků, mačkajících se pod pódiem a na balkónech. Však se také jeho nejnovější nahrávka jmenuje Rodinné album a název zcela odpovídá tomu, o čem a pro koho na svých show zpívá.

ROZHOVOR | Pokáč: Nářkům zpěváků ze SuperStar se směju. Trvalo deset let, než na mě přišly dvě stovky lidí

Náměty jeho písniček jsou často na první pohled banální situace ze života, které však díky chytlavým slokám i refrénům, a hlavně ironickým textům dokáže podat nejen sugestivně, ale hlavně vtipně, takže je skoro nemožné alespoň nějaké jeho skladbě nepropadnout a nezpívat si ji společně s autorem. Takže zatímco úvodní song Co z tebe bude popisuje vtipně podané obavy rodičů o svého potomka a jeho budoucnost, následující V lese zase frustraci některých mladých lidí zvyklých na neustálou přítomnost moderních technologií při procházkou v přírodě. Rodinný typ naopak vypráví příběh muže po třicítce, který se rozhodl založit rodinu a obklopen manželkou, dvěma malými dětmi a rodinným domem, se ve volném čase věnuje činnostem tak typickým pro roli „otce na mateřské“, čili grilování, nakládání okurek nebo vyhledávání nabídek travních sekaček na internetu.

Pokáčův koncert se skládal z dvaceti písniček, z nichž prvních dvanáct odehrál sám jen za doprovodu kytary či ukulele, a ačkoliv třeba songy Cowboy nebo Matfyzák na discu mám radši v jejich studiové verzi doplněné moderními celokapelovými aranžemi, i jejich úsporné akustické verze vyzněly velice dobře. Přakvapením pro mě byly starší písničky které jsem slyšel prvně, jako Rád chodím na poštu a prý úplně první Pokáčův „protest song“ Pohádka, vtipná parodie na princeznu a prince bojujícími s ďábelskými démony, v tomto případě drogami ve všech jejich podobách. Vtipně a osvěžujícím dojmem také působilo zařazení krátkých básniček, které zpěvák přečetl ze své nedávno vydané sbírky básní.

Pokáč rozesmál plzeňskou Šeříkovku

A pak se na pódiu zcela nečekaně objevila čtveřice mladých můžů ze smyčcového souboru Unique Quartet, aby v často nečekaných aranžích doprovodili Pokáče a jeho písničkám dodali zcela nový, netradiční rozměr. Obzvláště hned úvodní Vlasy, které umělec zazpíval bez kytary jen za doprovodu smyčců, zněly úchvatně, ale i v dalších písních jako Praha, Úplně levej a v závěrečných Kočka a Vymlácený entry byly řádným osvěžením už řádně profláklých fláků, takže spousta fanoušků musela svou pozornost rozprostřít mezi zpívání známých textů a sledování/poslouchání netradičních aranžerských kliček. V závěrečných přídavcích pak ještě zazněly Padá hvězda za svitu hvězd z mobilních telefonů a píseň Jaroslava Uhlíře Severní vítr.

Koncert ukázal Pokáče ve velice dobré formě, ať už pěvecké či hráčské, jeho vtípky mezi písničkami byly zábavné, ovšem nikoliv vyčpělé, a spojením s Unique Quartet dokázal, že nepřešlapuje na místě (ač by vzhledem ke své oblibě a množství známých hitů klidně mohl), ale snaží se o vývoj a oživení svých koncertů a neustále přemýšlí nad tím, jak v zásadě jednoduché kytarové popěvky aranžérsky vyšperkovat a obohatit. A to není vůbec málo. To je sakra dobrý přístup, aby se časem nestal zcela fádním a monotónním písničkářem, což se stalo osudným mnoha jeho kolegům.

Text: Aleš Materna, foto: Tony Flunkey (FB Pokáče)
Témata: Pokáč, Jan Pokorný, Lucerna Music Bar