Vydáno 13.06.2024 | autor: Aleš Materna
Thom Yorke je fenomén. Hudební génius? Chovanec ústavu pro choromyslné? Nadčasový zvěstovatel překračující hranice známých světů? Vizionář s výrazem bezdomovce? Ano, tím vším a mnohem více je kultovní a hlavní postava britských Radiohead, skladatel a zpěvák s uhrančivým hlasem, který se svým spoluhráčem kytaristou Jonnym Greenwoodem před pár lety založili The Smile. V Praze předvedli strhující, jen stěží uchopitelnou show, tak neurčitou jako jejich hudba.
LIVE: The Smile se v Praze představili jako malíři fantaskních světů, vizionáři a géniové v jednom
Už svým oceňovaným debutovým albem A Light for Attracting Attention, jež vyšlo v roce 2022, na sebe The Smile strhli zaslouženou pozornost. Velice pestrou, ovšem zároveň hodně komplikovanou hudbou doplněnou poznávacím znamením Yorkova výjimečného hlasu, učarovali jak kritiky, tak fanoušky. A to i přesto, že jejich hudba je ještě o level podivnější, těžko popsatelná, jen s minimem záchytných bodů, kombinující živé i elektronické nástroje. Ovšem s takovou suverenitou a přesahem, až se u poslechu tají dech. Kombinace působivých pomalejších rockových skladeb, přes jazz-rock, afrobeat či dub reggae, doplněné elektronickými kolážemi. Do Prahy přijeli v rámci evropského turné na podporu nedávno vydaného druhého alba Wall of Eyes, na které nalákali fanoušky videoklipem k titulní skladbě, který natočil respektovaný americký filmový režisér Paul Thomas Anderson.
RECENZE: The Smile vydali svůj očekávaný debut. Jak zní “úsměv chlápka, který vám každý den lže”?
Koncert v Praze odšpuntovali The Smile po zhruba čtyřicetiminutové show bývalého britského DJ Jamese Holdena, který za spolupráce saxofonisty svým elektronickým vystoupením zajímavě naladil natěšené fanoušky, kteří teměř zcela naplnili Forum Karlín. Už úvodní a titulní Wall Of Eyes ukázala, jaký typ hudby lze očekávat – jemné kytarové tóny kytary a podmanivého vysoko položeného hlasu Thoma Yorka, kterým nejen maluje, ale i prosí, naříká, přednáší a čaruje, zkrátka svobodně a bez zábran překračuje hranice hudby. To vše podpořeno obrovskou šíří zvuků kytaristy Jonny Greenwooda, který ze svého nástroje dostává ty nejneobvyklejší zvuky, jako tomu bylo už ve druhé písni The Opposite. Ale zvládne třeba i klavír, syntetizátor a harfu, a to dokonce i v jedné písni, což byl případ třetí Speech Bubbles, v mnoha dalších skladbách používající při hře na baskytaru smyčec, doplněno pestrou často težko definovatelnou hrou bývalého bubeníka jazzové kapely Sons of Kemet, Toma Skinnera.
Naživo zkrátka hudba The Smile, zvýrazněna zezadu nasvícenými LED žárovičkami, které měnily barvu podle nálady hudby a jednotlivých skladeb od nachové, tyrkysové až po karmínovou, a čtyřmi čtvercovými obrazovkami, umístěnými v horní části pódia, v nichž se střídaly tématicky sjednocené záběry členů kapely, dostávala další rozměr. Ten fanoušky doslova přenášel do jiných čarokrásných tajemných světů.
Hodinu a půl trvající vystoupení The Smile přineslo průřez hudby z jejich dvou alb, ovšem kapela je natolik svobodná ve svém jednání, že si mohla dovolit zařadit do svého playlistu i tři dosud nevydané skladby Colours Fly, Instant Psalm a Zero Sum bez obav, zda tyto pro většinu publika dříve neslyšené opusy přijmou. Celkem i s přídavky rovných dvacet písní, které ukázaly, že The Smile nepřestali v objevování nových hudebních vod a mají tvůrčí svobodu v experimentování, improvizaci a realizaci nových často až šílených nápadů bez toho, aby byli zatížení minulostí Radiohead s nutností hrát hity jako Paranoid Android či Creep. Jak ukázal pražský koncert, The Smile již dávno nejsou pouhým bočním projektem Radiohead, ale jde o řádnou kapelu, která odmítá zůstávat stát na jednom místě. Šlo o velký a nevšední hudební i vizuální zážitek, který i při množství umělců z celého světa navštěvujících Prahu, byl skutečně jedinečný.
Text: Aleš Materna, foto: Christian Hjorth, JoostVH Photography (ilustrační - FB The Smile)
Témata: The Smile, Thom Yorke, Johnny Greenwood, Forum Karlín
0,00
