Rosé na své prvotině ukazuje, že má okolo sebe obrovský tým profesionálů. Od hudebních producentů až po muzikanty. Deska je však jen skládačka složená z fungujících popových postupů. Zpěvačka ještě musí najít svůj...RECENZE: Novinka Rosé ukazuje, že je před ní ještě dlouhá cesta plná hledání vlastního rukopisu
Vydáno 20.01.2025 | autor: Tomáš Kocian



Rosé na své prvotině ukazuje, že má okolo sebe obrovský tým profesionálů. Od hudebních producentů až po muzikanty. Deska je však jen skládačka složená z fungujících popových postupů. Zpěvačka ještě musí najít svůj vlastní rukopis.

RECENZE: Novinka Rosé ukazuje, že je před ní ještě dlouhá cesta plná hledání vlastního rukopisu
RECENZE: Novinka Rosé ukazuje, že je před ní ještě dlouhá cesta plná hledání vlastního rukopisu

RECENZE: Novinka Rosé ukazuje, že je před ní ještě dlouhá cesta plná hledání vlastního rukopisu
RECENZE: Novinka Rosé ukazuje, že je před ní ještě dlouhá cesta plná hledání vlastního rukopisu
PrevNext


Rosé
Rosie
Skladby:
Number one girl, 3am, Two years, Toxic till the end, Drinks or cofee, APT., Gameboy, Stay a little longer, Not the same, Call it the end, Too bad for us, Dance all night

12 skladeb / 36:27 min

Vydavatel: Atlantic Recording Corporation

Fanouškům k-popu není jméno Roseanne Park, zkráceně Rosé, neznámé. Bývalá členka korejské popové kapely Blackpink přišla se závěrem loňského roku se svou debutovou deskou Rosie. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Už od října rotuje hitparádami po celém světě její hitovka ve spolupráci se zpěvákem Bruno Marsem s názvem APT.

Při prvním poslechu deska neuvěřitelně příjemně a rychle uteče. Což samozřejmě může být dvojsečné. Jednak to může být dáno dobrou produkcí, která dokázala písně slušně učesat a dát jim slušivý výsledný střih, ale také tím, že je album prostě a jednoduše až moc easy listening. V případě sedmadvacetileté zpěvačky platí vlastně od každého trochu. Už v první půlce nahrávky vám dá na vybranou hned z několika verzí popových klišé.

Úvodní klavírní balada number one girl je prostě snadno stravitelná písnička, která je příjemným hudebním podkresem o tom, že zpěvačka chce být tou jedinou v očích svého milého. Je to roztomilé, když vám je patnáct, ale od otvíráku desky, kterou chce interpretka světu ukázat, že už není součástí teen k-popové idealizace světa a vztahů. Obdobně to vypadá i v následující 3 am. Zde sice zvolila popovější rnb háv, po textové stránce jde však o obdobně nezábavnou záležitost.



Ještě při svém působení v kapele Blackpink se Rose setkala s Taylor Swift, ta se podle jejich slov stala jakýmsi jejím mentorem, který se jí v její pozdější sólové kariéře snažil pomoci. U písní two years a toxic till the end máte pocit, že tyhle věci ji sama Taylor na desku nazpívala. Jednak jejich hlasy znějí v určitých vyšších polohách podobně, ale podobu najdeme i v celkové konstrukci skladeb. Jde o jednu z nejzábavnějších částí desky, která baví svou popovou hravostí, zároveň ale stále musíte myslet na to, že je to vlastně jen kopírka zavedených postupů, které zmiňované Taylor Swift fungují už léta.

LIVE: Vidět Taylor Swift a zemřít. Koncert zpěvačky ve Varšavě byl životním zážitkem

Jestli něco albu Rosie opravdu chybí jsou to náročnější písně, ve kterých by dala zpěvačka vyniknout svému hlasu. Nejvýrazněji se o to pokouší v stay a little longer. Klavírní skladba s postupnou gradací, které by určitě slušela kratší stopáž než čtyři minuty. Bohužel ani zde se nelze zbavit pocitu, že jde o pokus vytvořit šablonovitou baladu, která má na závěr dojit slzy za každou cenu. O kousek dál se to totiž v call in the end, která je se svou stopáží skoro o polovinu kratší provedlo mnohem lépe a přirozeněji.



Kořením všech velkých popových desek jsou jednoznačně hity. Jejich absence je tady více než žalostná. Nenamítal bych to v případě, že by se Rose snažila o intimní či osobně laděnou desku. Z každé písně na tomto albu ale jednoznačně křičí, jak moc by se chtěla zalíbit masám, ale chybí ji nějaký nápad nebo ingredience, která by ji odlišila od tuctového popu. Tím se pomalu ale jistě dostávám k největší hitovce APT. Tohle je to ono. Zábavný pop s originální melodií v písni, které jako předloha posloužila korejská picí hra. Škoda že na desce ční jako jediný zástupce nápadu a originality.

Závěrečná dance all night, s dokola se opakujícím refrénem, už je jenom výplňová vata s příjemnou melodií. Zkrátka novinka Rosé se mile poslouchá jako kulisa k uklízení. Pokud se do jejího poslechu ponoříte hlouběji, budete s vysokou pravděpodobností zklamáni. Ano, i na hudebním trhu je místo pro lehké odpočinkové desky a i mezi nimi můžeme najít velice povedené kousky, jako tomu bylo například vloni v případě Sabriny Carpenter. Ta však oplývala nápadem a citem na hity. V případě Rosé jde spíše o skládačku, která je složená z fungujících popových postupů. Vypadá to že zpěvačka má před sebou ještě dlouhou cestu, aby zjistila, kterou cestou se vydat a vypilovala tak svůj rukopis.

Text: Tomáš Kocian, foto: press
Témata: Rosé, Roseanne Park, Rosie, pop