Republic Of Two: Chvála nepůvodnosti
Dvojice Republic Of Two složená z Jiřího Buriana a Mikoláše Růžičky si na české scéně vybudovala slušnou pozici.
Jejich hudba, postavená především na akustické kytaře a dvojhlasech, jim vynesla třeba andělskou sošku za objev roku. Na debut Raising The Flag v těchto dnech navazují druhým albem nazvaným The End Of War.
Vydáním prvního alba se pražské duo Republic Of Two prakticky přes noc vyšvihlo do nejvyšších pater české populární hudby. Kapela, jejíž hudba je pravidelně zařazována do škatulky indie-folk, odjela turné s Ecstasy of St. Theresa, obdržela andělskou sošku pro objev roku a pravidelným koncertováním se dostala do povědomí širší hudební veřejnosti. Co Burian načal se svojí kapelou Southpaw, která letos ohlásila rozpad, dotáhl do konce s Republic Of Two.
Kapela, která v těchto dnech vydává svoji druhou desku pojmenovanou The End Of War, se nachází v dost odlišné pozici než při vydání debutu. Založila vlastní label Massimo Records a podle slov Buriana má naplánované koncerty až do jara. Změnila se sice pozice Republic Of Two na české hudební mapě, žádným markantním způsobem se ale nezměnila jejich hudba.
Burian a Růžička o sobě s oblibou prohlašují, že jsou obyčejní kluci, kteří prostě skládají písničky, zpívají a hrají na kytary, a je nutno říct, že lepší definici jejich tvorby ani nemá smysl vymýšlet. Skladby na desce The End Of War mají v naprosté většině baladický ráz a jsou postavené především na souznění dvojhlasu obou hlavních protagonistů. Ve skladbě Raven jim se zpěvem pomáhá Kateřina Winterová, občas se zase skromné aranže rozšíří třeba o cello nebo dechy. Něžné dvojhlasné zpěvy jsou ale hlavní.
Ačkoliv se kapela podobným srovnáním brání, svojí hudbou navazuje na vlnu skromných písničkářů, která se prohnala zahraničím před několika lety. Evokují především norské duo Kings Of Convenience, a to natolik výrazným způsobem, až někdy jejich skladby zní skoro jako coververze. A tahle podobnost je zároveň zásadní výtka směrem k albu.
Jak bývá v českých podmínkách zvykem, vychvalují se ty projekty, které dokážou nejvěrněji okopírovat zahraniční trendy. Tleská se těm kapelám, které si dokážou vybrat vhodný vzor a mají dostatek píle a talentu na to, aby jej věrohodně napodobily. Problém je ale v tom, že pokud člověk nemá ke dvěma protagonistům osobní vztah, neexistuje jediný důvod, proč poslouchat je a nevybrat si raději v zástupu zahraničních kapel ty skupiny, které hrají podobnou hudbu déle a hlavně lépe.
Album The End Of War má příjemný zvuk, skladby jsou dobře zahrané a zazpívané, ale chybí jakýkoliv přesah nebo výrazný nápad. Chválit se dá zkrátka jenom za to, že má dvojice Republic Of Two dobrý vkus a umí si v zahraničí najít vhodné vzory. Posluchači, který nemá potřebu srovnávat a zkrátka jenom hledá příjemné skladby na podzim, se album dá doporučit. Ty poučenější ale nemůže než zklamat. A to nejenom nepůvodní hudbou, ale i poněkud naivními texty.
Závěrem ještě ne úplně vážně míněná a čistě subjektivní výtka. Název Republic Of Two patří k těm nejvíce iritujícím na české scéně a rozhodně mi nedělá radost jej neustále číst a opakovat.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
