21.9.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Geffen/Universal (73:28 + 78:44)
V době, kdy Sonic Youth vydávali své sedmé album Daydream Nation, to bylo v roce 1988, již měli slušné jméno, měli za sebou také rozchod s firmou SST a přechod k Blast First (a záhy i další přesun ke skutečně velké značce). Měli za sebou alba plná zvukové anarchie, více než rozvazbených kytar, zpěvu který byl syrový, někdy spíše křičený, bicích, jaké se v rocku příliš nenosily, a celkovým postojem, vyjádřitelným jednoduše takto: kašleme na to, jestli se vám to líbí nebo ne, chceme to dělat takhle a basta. Nebylo v tom pohrdání posluchači, arogance, to vůbec – jen potřeba jít si svou, vlastní cestou. A to jim, dlužno dodat, naštěstí vydrželo dodnes. Jak již bylo řečeno, Sonic Youth byli v počátcích známí hlavně svým neortodoxním přístupem k zvuku, k tvorbě, v době vydání Daydream Nation už za sebou ale měli také album Sister, obsahující i kratší, někdy až zasněně působící písničky – lze-li toto označení v souvislosti se Sonic Youth vůbec použít. Obě polohy pak úžasně, zcela bezešvě, propojili právě na tomto albu. Vzniká tak napětí, ještě umocněné neskutečnými dávkami energie, která se z beden valí. Až se zdá, jako by hráli o život – a samozřejmě, že tomu tak bylo. Skutečnou lahůdkou je bonusový disk, obsahující celé studiové album v živé versi, zajímavé přitom je, že řada kousků je zde kratších – aby ne, když jsou poháněny atmosférou živého hraní, rychlejší. A skutečnou třešínkou na již tak lahodném dortu jsou čtyři převzaté písně – Within You Without You ze Seržanta, Computer Age od Neila Younga, Beefheartova Electricity a Touch Me I´m Sick od spřízněných Mudhoney. (Záměrně jsem je vypsal všechny, kvůli stylovému rozpětí originálů – co s nimi ovšem Sonic Youth provedli, by si zasloužilo samotný rozbor, to kvůli tomu jak dokázali přistoupit k cizí písni, uchopit ji, a přivlastnit si ji, aniž by ji jakkoli znásilnili.)

Zlatý hřeb: The Sprawl v živé versi
Zní to jako: myriády ďáblů na mejdanu v nebi

Body: