Pavel Lohonka zřejmě už navždycky zůstane Žalmanem. Nové album „Nápis na štítu domu“ to jen a jen potvrzuje. Žalman na něm nabízí přesně to, co od něj jeho příznivci očekávají. Nové fanoušky se nalákat nesnaží a těm stávajícím servíruje to, co je mu vlastní: písně provoněné přírodou, písně plné snivých nálad, písně o lásce, toulkách, cestách a dálkách. Na albu mu vedle stálých spolupracovníků (Spol.) vydatně pomohla řada dalších muzikantů (Luboš Malina, Milan Cimfe, Zdena Tichotová, Michal Braxatoris,…), kteří písně obohatili a opatřili zvláštní a příjemnou atmosférou. Jako obvykle si Žalman k většině písní napsal hudbu i text, jen tu a tam mu s melodií či slovy vypomohli přátelé Pavlína Jíšová, Jan Brož nebo Petr Novotný.
Samotné album začíná trochu netradičně sólem elektrické kytary, jako by to snad nebyl Žalman, ale spíš Vlasta Redl nebo Čechomor. Po dalších pár taktech se zase může zdát, že co nevidět možná zapějí sourozenci Ulrychovi, nicméně za chvíli je jasno: žádná mýlka nenastala, zpívá skutečně Pavel Žalman Lohonka. V úvodní folklórem inspirované Nápis na štítu domu („Bůh se na mě shora dívá, jak se mi v tom domě zpívá…“) se zamýšlí nad životem a dává radu: „Říkej lidem bez ustání, z lásky že je milování…“ Tím naznačuje, jakým směrem se budou ubírat další písničky. Čímž je míněna spíše rovina textová než hudební – elektrická kytara bude už jen podbarvovat pozadí písní a výletů do světa folklóru se již prakticky nedočkáme.
Následuje příjemný duet s Pavlínou Jíšovou Do jedné řeky…- no jako bychom už v téhle řece někdy byli (což neříkám, že je špatně). O něco hybnější Můj život je vítr dobře ukazuje sílu ukrytou v Žalmanově zpěvu (zvláště ještě v kontrastu s poněkud nejistým projevem Jindřišky Brožové). Svatý koně z Arranu velmi citlivě dobarvuje whistle Luboše Maliny. Největším „hitem“ se možná stane klasicky akustická písnička Krásnou Pálavou s dobře zapamatovatelnou melodií a příjemně „nenáročným“ (což není v žádném případě myšleno hanlivě) textem. Možná ji za pár týdnů už uslyšíme od ohňů či z výletních hospůdek. Zato „keltský“ tradicional Avalon v podání Jindřišky Brožové bych na albu klidně oželel, tady na mě už nezabírají ani Malinovy píšťalky. Připadá mi to bezbarvé, neslané, nemastné až bezradné. To ale může být jen můj osobní dojem, jsem zkrátka v téhle (keltské) oblasti zvyklý na více živočišnosti a energie. Také blues V pravou chvíli v podání autora melodie Petra Novotného mi přijde poněkud mdlé (co zabírá u Plíhala, nemusí fungovat obecně). Naštěstí mě vzápětí v písni Saan opět vysvobozuje Žalmanův zpěv. Následující Dívka jménem Žil mi přijde trochu přearanžovaná. Když si ale toto něžné milostné vyznání představím beze všech těch smyčců houslí, violy a violoncella (trombón v závěru se mi naopak líbí), vychází mi z toho jeden z vrcholů alba.
Příjemným vybočením je folkrocková Never More v podání Jana Brože, zklidnění přináší převzatá Tak rád bych šel (od Judith Durham) s nádhernými kytarovými sóly. Dalším adeptem na hit může být Nebeský penzion textem občas připomínající Jaromíra Nohavicu („…jednou mi na stůl spadne hlava, časně zrána lehká od vína…“) a s dobře zapamatovatelným refrénem. Album uzavírají Křtiny, písnička ve které se k Žalmanovi přidávají postupně Jindřiška Brožová i Jan Brož. Píseň i celé album končí symbolicky slovy: „Až najdeme křížek, budem k sobě blíže, z lásky ti ho dáme a potáhneme dál…“
Za zmínku stojí rozhodně také to, jak byly písničky natočeny. Velký podíl na skvělém zvuku alba má nepochybně Milan Cimfe, v jehož studiu Sono Records písničky vznikaly. Kytary zvoní přesně tak, jak mají a jak se u nás málokdy slyší. I ostatní nástroje jsou výtečně sejmuty a dodávají písním lehkost a zasněnost, zkrátka to, co Žalmanovy písničky vyžadují.
Určitým nedostatkem je absence tištěných textů v booklettu alba. Žalmanova poetika nemusí být každému přístupná na první poslech, já osobně bych si v jeho textech velmi rád početl. Možná by tak z jeho často neomšelých slovních obratů vyplulo na povrch ještě něco víc…
Jste-li Žalmanovi příznivci, album si určitě pořiďte – budete spokojeni. Nepatříte-li do okruhu jeho stoupenců (což je v podstatě i můj případ) a dostane-li se k vám tohle cédéčko, neodkládejte ho po prvním poslechu a zkuste se zaposlouchat znovu. Možná i vy na něm najdete pár písní, ke kterým se tak jako já budete rádi vracet.

Žalman a spol.: Nápis na štítu domu
2004. Universal Music/Venkow Records
Nápis na štítu domu * Do jedné řeky… * Můj život je vítr * Svatý koně z Arranu * Krásnou Pálavou * Avalon * V pravou chvíli * Saan * Dívka jménem Žil * Never more * Tak rád bych šel * Nebeský penzion * Křtiny (Kryštůfkovi H.).