Článek
Před rokem vydali desku Ukáž tú tvoju zoo, dostali cenu Aurel za klip R n´B soul. V létě se chystají na festivaly a za rok se prý mohou fanoušci těšit na další album. Před zlínským koncertem jsme si povídali se zpěvákem Peterem Hrivňákem (alias Kuko) a kytaristou Jurajem Štefánikem (Štefko).
Víte, že vás poslouchají hodně malé děti?
Kuko: Děti poslouchají i Kontrafakt nebo Kabáty.
Štefko: Naše hudba je velmi rytmická a melodická, děti si takové věci dobře pamatují.
Kuko: Doba se změnila, před lety se nemohl poslouchat Kryl. Dneska se poslouchá všechno, vulgarismy nevulgarismy.
Je dnešní doba vulgárnější?
Kuko: Vždycky bylo na co nadávat, naši otcové a dědové nadávali úplně stejně vulgárně.
Štefko: To je pravda, akorát to nebylo tak medializovaný. Lidé si povídali někde stranou. Dneska když přijde mladý člověk kamkoli, všude vidí a slyší sprosté výrazy.
Kuko: Silvestr ´68 byl vulgárnější, než je celé Horkýže Slíže. Nadávalo se taky peprně, ale je za to zavřeli, a nás ještě ne.
Měli jste s texty nějaké problémy?
Kuko: Neměli, nejsme až tak vulgární.
Štefko: O nás se pořád říká, že jsme vulgární kapela. Jenže my ty vulgarismy nedáváme úmyslně, většinou sedí jak prdel na hrnec. Přece člověk, který se bouchne kladivem, řekne sprostý slovo. A neřekne: Ježiš, to jsem se ale udeřil! Nadávky na sílu jsou účelově vulgární. A to je pak trapné a plytké.
Jak vás přijímá slovenská scéna?
Kuko: Respektuje nás. Jsou lidi, kteří Horkýže Slíže pohrdají. Kapela, která je velmi oblíbená, je na druhé straně nenáviděná. S tím jsme se smířili a vlastně nám to trochu pomáhá. Jsme rádi, že po nás něco zůstane.
Byla cesta na vrchol těžká?
Kuko: Dost těžká, ale dá se to. Vůbec nechci plašit mladé kapely. Nechápu ty, které samy sebe pochovávají jenom proto, že se jim chvíli nedaří.
Štefko: Začínali jsme v 90. letech, tehdy internet neexistoval. Slovensko jsme si museli poctivě objet. Dneska může kapela nahrávat ve studiu, které se dá prakticky udělat doma, za pár korun. Demo pak můžou zavěsit na YouTube nebo MySpace a propagovat se. V tomhle mají lehčí cestu. Ale divákovi stejně musí nakonec odehrát živý koncert.
Zlín se proměnil ve festivalové město. Jaké máte rádi filmy?
Štefko: Rozhodně Indiana Jonese, ale moc do kina nechodím, není čas. Spíš se dívám na DVD doma. V kině je ale ten zážitek úplně jiný.
Kuko: Já se potřebuju bavit. Dívám se na komedie – hlavně aby byla sranda, aby tam byl humor všech kategorií – černý, situační...
Když jsme u té srandy, Horkýže Slíže je jedna velká legrace. Střílíte si z kdekoho. Jak tyhle texty vznikají?
Kuko: Jak kdy, někdy to vyplyne, jindy od začátku směřujeme k někomu konkrétnímu. Všemu ale necháváme volný průběh, nemáme přesnou šablonu. A někdy jsme sami ze sebe překvapený, jaká věc se nám podařila.
Co vás třeba překvapilo?
Kuko: Bernardín byl ze začátku zavržený, že je hovadina zpívat slova, která zní německy. Najednou jsme na tom začali dělat a hned lítaly akordy. Je jedno pravidlo, které v muzice platí: největší hovadina je často největší hit.
Štefko: Jo, nejjednodušší věc o čtyřech akordech. Takových Bernardínů se dají udělat milióny.
Kuko: Třeba k větě „a já sprostá, jsem si kvůli tobě oholila nohy“, jsem dodělal: Otevř´ ema a pusť mě dovnitř...
Štefko: Ale kdybychom s tím šli ven, asi by si řekli, že nám už opravdu šibe. Raději s mírou.