Společně se spřátelenou kapelou I.M.T. Smile vyrazí hned prvního května na své první slovenské turné Petr Kolář. Zahrnovat bude osm koncertních zastávek v Piešťanech, Trenčíně, Žilině, Nitře, Bratislavě, Prešově, Košicích a v Komárně, během nichž si zpěvák odskočí i „domů“ – 17. května do pražské Akropole.

„I.M.T. Smile dodrželi slovo. Na podzim byli hosty mých koncertů v Čechách i na Moravě k propagaci mé nejnovější desky Bez křídel, teď mně oplácejí stejnou mincí. Naše spolupráce klape perfektně,“ pochvaluje si Kolář.

Ona vlastně začala už přípravou zmíněné desky…

Přesně tak, Ivan Tásler z I.M.T. Smile semnouspolupracoval na čtyřech písničkách z alba, z čehož pak vyplynulo i pozvání namoušňůru. Později jsme spolu nazpívali duet Pýcha a pád, který jsme předvedli například v rámci letošního udělování Andělů. Teď zazní i na plánovaném pražském vystoupení, kde se objevím jen v roli hosta I.M.T. Smile.

Víte vůbec, jak si u slovenského publika stojíte?

Pokud budu vycházet z koncertu v Bratislavě, který jsme odehráli loni v prosinci, tak překvapivě dobře. Navštívilo jej tři a půl tisíce lidí. Jejich reakce byly velice spontánní, někteří si semnoudokonce i zpívali. To mě ujistilo v tom, že o mně a o tom, co produkuju, na Slovensku vědí.

Už tady padla zmínka o Andělech, na které jste byl letos také nominován. Nakonec jste si cenu neodnesl. Na kontě už ale Anděla máte – stejně jako řadu dalších ocenění od diváků. Má pro vás některé z nich větší hodnotu?

Nejsem z těch, kteří po cenách touží a všemožně o ně usilují. Když už ale přijdou, chápu je jako součást odměny, kterou je proměpřízeň publika. A když se dočkám i přízně akademiků, kteří komerční hudbě obecně moc nefandí, jsem potěšený. Říkám si, že je dobré, žemě– na rozdíl od ostatních – nezatratili.

Nedávno jste si vyzkoušel novou roli – režíroval jste si klip k singlu Jednou nebe zavolá. Jste s výsledkem spokojený?

Moc, musím ale říct, že mi hodně pomohla moje kolegyně z Divadla Broadway Zdenka Trvalcová. Věděl jsem, že kdysi natočila amatérský film jakože o mé fanynce, k němuž použila coby podkresovou hudbu písničku Ještě že tě, lásko, mám. Dokonce s ním vyhrála nějakou soutěž. Tak jsem ji poprosil, jestli by mi nepomohla zrealizovat můj nápad, velice skromný, jako ta písnička.

V tom klipu jste zachytil dva lidi v přirozeném běhu života – od dětství až po stáří. Do té dětské role jste obsadil svého pětiletého synka. Neprotestoval?

Ani možná nevěděl, že jsme ho natáčeli. Prostě jsme ho nechali přirozeně si hrát a pak jsme ten materiál sestřihali tak, aby z něj bylo patrné, že jakýsi vztah se rodí už mezi malým klukem a malou holkou. Jejich dospělé „verze“ pak ztvárnili lidé z pražské konzervatoře.

Kromě koncertování vystupujete i v obnovené premiéře muzikálu Tři mušketýři v Divadle Hybernia. Kolikrát za měsíc se převtělujete do postavy Athose?

Pětkrát až sedmkrát, vícekrát už bych to asi nezvládl. Z Mušketýrů mám mimochodem velkou radost – jsou vylepšení o nové dekorace, černodivadelní triky, fantaskní projekce, navíc je hrajeme ve větším prostoru, než jaký nabízí sesterské Divadlo Broadway. Takže se i dost naběháme a našermujeme. Je to někdy fuška.

Máte už nějaký jasný výhled na léto? Co plánujete?

Po ukončení slovenského turné se s kapelou chystáme na letní festivaly, protože si také potřebujeme užít té zvláštní a neopakovatelné atmosféry pod širým nebem, kterou dotváří specifické publikum. No a na podzim už bych chtěl začít dávat dohromady společně s klávesistou Kájou Maříkem nový materiál na desku, v pořadí třetí sólovou. Myslím ale, žemámelaťku nastavenou hodně vysoko, na albu Bez křídel jsme si dali hodně záležet.